28. 2. 2013

Doplněny fotky z Rozlitého piva a Vánočního pochodu


Jako první na mou vyzvu o doplnění fotek z akci reagoval Koza a poslal pár fotek z prosincových aktivit. Vzhledem k tomu, že byl i poslední tak prosím ostatní at odhodí zbytečnou skromnost a pochlubí se svými výtvory.
Další potěšující zprava od Kozy je, že slíbil zorganizovat další zpívánky s Rozlitým pivem.Jinak fotky jsou zatím umístěny v levé listě. Casem dořeším jednotné uložiště, zatím jen takto.

25. 2. 2013

Hopsa, hejsa, pojedeme do Šidlákova

Pomalu nám nastává březen a veškerá zvěř, bodre ostravaky nevyjímaje,  vyhlíží jaro, někteří toužebně někteří jen tak ze zvyku. S příchodem jara se otevírá obrovský prostor pro činorodé chlapce a dívky, kam bezesporu patříme. Příroda je s jarem naplněna vábením a živočichové všeho druhu mu bezhlavě podléhají. Protože bodrý ostravak má přirodu v sobě tak nějak geneticky danou a ví, že je třeba do ni vyjet, o čemž mimochodem svědčí studie předních vědcům, kteří si k nám udělají výlet, změří jaké svinstvo tady dýcháme, zapaří na Stodolní a odjedou o nás publikovat ty svoje kecy do novin, jsme se rozhodli podlehnout vábení, konkrétně vábení Džudža a Šidlákova.

24. 2. 2013

Chůze po vertikále

Jedním z prvních kumpánů, se kterým jsem vyjednal spolupráci v rámci B. O. je Jeník Krtek Skapa. Kromě toho, že učí na Vysoké škole báňské, tak ještě vede horolezecký oddíl Friend. Je všemi papíry k to mu potřebnými opapírovaný, všemi poúrazovými mastmi mazaný, a v létě organizuje horolezecký tábor, kam se mu pokouším vetřít, jako děvče pro všechno resp. skoro všechno, protože polehávání na pláži již mám dost. Dokonce i na to vedení tábora má papír. 

23. 2. 2013

1. ročník squashového turnaje o pohár Víťazného jaguára


První turnaj ve squashi máme úspěšně za sebou. Po celý měsíc probíhaly virtuální turnaje, z nichž vykrystalizovala finálová šestice. Původní záměr organizovat finále jako mezinárodní turnaj, byl brutálně překažen zjištěním, že Jarča nemá britský pas, takže je vlastně Češka. Pocit národní sounáležitosti byl přehlušen zklamáním nad ztrátou mezinárodního charakteru turnaj. Za což jsme Jarči zlomili nohu a turnaj odehráli v pěti.

K vidění byly vypjatá a urputná utkání, ve kterých dominoval především pravidelně sportující Rasken, který si odnesl palmu vítězství, resp. byl by si odnesl, kdyby nějaká byla, ale organizace náročných akcí je u nás teprve v plenkách a tak organizátoři zapomněli palmu koupit.