10. 3. 2013

"DIGITALIZACE" první kroniky dokončena


Trochu jsem pokročil s projektem digitalizace, pokud se dá takto to, co s tím provádím nazvat digitalizaci. Ale to je jedno. Dnes jsem dokončil knihu první, která zachycuje první roky od roku 1972, kde je 17. listopadu datováno založení oddílu. Záznamy těchto let, jsou poměrně řídké, což brilantně ohodnotil, čti sepsul, Jirka, protože nedopsaná kronika nás stála první místo v nějaké soutěži. Ono vůbec zápisy z prvních let konání jsou zaměřeny především na celebrování povinných svátků doby,
takže se to tam trochu hemží vítěznýma únorama a revolucema, asi více než je asi zdrávo, ale myslím, že není potřeba házeti kamenem.  Zcela bez mučení přiznávám, že jsem do Odvahy vstoupil v deváté třídě, zcela ze zištných důvodů, abych se dostal na gympl, protože do té doby jsem měl za sebou z organizované zábavy jen asi čtyři hodiny náboženství, než to zatrhli. Ostatně chodil jsem tam stejně jen proto, že ten člověk, zřejmě farář, co to vedl, měl hezký razítka, které nám tisknul do notýsku. Dále něco sokolského cvičení na hrazdě, včetně šplhání,  kotrmelcování apod. a hlavně pár let v opravdickém turistickém oddíle, který pro mou další kariéru měl tu nevýhodu, že nebyl pod pionýrem, což se u budoucích studentů gymnázia jaksi předpokládalo. Samozřejmě toho nelituji a myslím, že ten šátek, který na slunci dobře hoří, byla snesitelná úlitba za to, že člověk mohl páchat spoustu taškařic s kamarády.
Ale zpátky ke kronice. Jak jsem říkal, první roky jsou záznamy řídké. Za zajímavost stojí mimo jiná, že docházelo k poměrně velké fluktuaci na místě předsedy oddílu a dalších „bafíků“.
Zde jsem si připravil první kontrolní otázku: „Kdo byl prvním předsedou oddílu Odvaha?“
Podotýkám, že bez správné odpovědi nebude nikdo připuštěn na páteční bembajz.
Nicméně v průběhu dalších let se počet akcí, zaměřených na sbírání rudých karafiátu a šeříků neurčité barvy, poměrně zásadně začal překlápět ve prospěch normálních výletů. I zde jsme si občas zajolkovali, zahráli fotbal s členy brigády socialisté práce a popáchali podobné vylomeniny, ale silně začalo přibývat akcí, které se odehrávaly v přírodě a hrát hry a to ne počítačové. Myslím, že některé z her byly docela výživné a řada dnešních mazánků by se z nich podělala.
V kronice se nacházejí i nějako fotky, které jsem ne zcela věrohodně interpretoval, ale poznat se to dá. Až bude více času, tak sis tím pohraju.
Tím končím svůj popis první knihy a navozuji téma na páteční schůzi zkrášlovacího spolku, kde si zopakujeme jak, se hraje AKU – AKU.


Kronika číslo jedna je zde.

A jak jsem již psal  - vzhledem k tomu, že některé události mohou být pro řadu z nás osobní, usoudil jsem, že není úplně vhodné aby se to toulalo veřejně na netu, proto jsem přístup zahesloval. Heslo pošlu zájemcům, kteří Odvahou prošli samozřejmě pošlu a je na každém z nás, jak je bude dále šířit. Heslo jsem dal do naší milé skupinky na facebook. Ostatní zájemci pište petrik.subert@gmail.com.

Pár fotek jako upoutávka  je zde.