1. 5. 2013

Líbivá Libavá

V pátek na TV Nova padl Mordor, na trůn dosedl král a začal věk lidí. Hned v sobotu se otevřel vojenský újezd Libavá pro normální smrtelníky, což mi jen potvrdilo moje přesvědčení, že nejlepší forma demokracie je osvícený diktátor. No a protože se nedá předpokládat, že by k něčemu podobnému došlo i u nás, nezbylo nám nic jiného nežli poslechnout doktora Hnízdila a namísto sledování sdělovacích prostředků, kde se to hemží politiky, přepnout na zvířátka a to ve verzi Live. 
Přirozenou volbou byl právě zmíněný vojenský újezd a to především proto, že další šance se do něj legálně dostat bude až 24. srpna a jak je o mne všeobecně známo jsem velice netrpělivý.
Prohlídku místa, kde se po několik desetiletí houfy mladých mužů zcela nedobrovolně učili zabíjet úplně neznámé jiné mladé muže, jsme zahájili v Kozlově. Hlavním důvodem bylo dát našemu konání i jakýsi vlastivědný obsah a z Kozlova je to k pramenům jedné z významných evropských řek Odry nejblíže. Ta pramení pod nejvyšším vrcholem Oderských vrchů Fidlovým kopcem a její pramen je vybetonován a uzavřen mříží v pro mne nevzhledné boudičce uprostřed mokřiny. Zcele upřímně, kdybych byl na místě řeky Odry a někdo mi tak nevkusně zhanobil počátek, asi bych se taky občas naštval a vylil se z břehů. Ale někomu se samozřejmě může líbil, takže za mne ne, ale budiž. Fajn na tom je, že se tam dá dostat každý víkend bez ohledu na to zda je újezd uzavřen či ne.
Tento víkend se kromě nás pěšáků do prostoru nahrnuli především cyklisté a cyklili jak najatí. Ne všichni sice měli svá kola místy pod kontrolou, ale vždy jsme stačili uskočit. Zde jsem se rozhodli zcela spontánně udělit Cenu Bodreho ostravaka a to neznámému cyklistovi, který se rozhodl pokořit vojenský újezd na jízdním kole typu Ukrajina a srdnatě tak čelil maníkům na kolech s odpruženým kdečím. Sice plech, který mi kryl řetěz již nesl stopy rzi, ale k tomu místu tak nějak patří.
Válečné štváče zklamu, náš asi jedenácti kilometrový úsek vedl ryzí přírodou. Příroda byla tak ryzí, že i v místech kde původně stávaly vesnice byla již pouze ona. Ale nutno říct, že to tam má holka hezké, je tam fakt pěkně a stojí to za to. Skoro bych řekl, že na hraní na vojáky ideální. Prostě fajne. 
Navíc nám vyšlo nám počasí, takže zatímco v lesních zákoutích tály zbytky sněhu, na sluncem vyhřátých místech cest se místy tavily zbytky asfaltu. Dobrou zprávu máme i pro houbaře - rostou. Sice asi nic co by se dalo jíst, ale klobouček a hlavičku to fakt mělo. I když jsou lidé pro něž má i lysohlávka svůj význam.
Nějak úporně jsem nefotil, takže jen pár fotek. Věřím, že v srpnu budu v lepší formě a budu se moci věnovat i jiným věcem nežli tomu abych došel zpátky k autu.