16. 6. 2013

Kdo se mi hrabal v písku???

V posledních dnech a týdnech mám neustále dojem, že se mi někdo hrabal v písku mých hodin a notně mi ho tam dosypal, nebo snad zákeřně přidal jedno hrubší zrnko, které brání ostatním zrnkům sunouti se bezhlavě, ale spořádaně dolů v naději, že pokud nezapomenu po hodince otočit, ocitnou se ty dole zase na jedno období nahoře a budou  se s radostí koukat jak se ti dole řítí do propasti, nežli jim dojde, že je to čeká taky, protože tak je spravedlivě nastaven princip přesýpacích hodin a zrnka vevnitř ho nemohou změnit.

Asi bych mohl pokračovat v srovnávání pískových systémů v přesýpacích hodinách s lidským počtvrtečním vývojem v naší republice a spousta lidí by mi asi tleskala, ale to opravdu nechci. Nechci aby mi lidi tleskali, protože jsem pak nesvůj a hlavně chci aby tleskali především sami sobě. A hlavně aby tleskali sami sobě za něco co stojí za to, za něco umí, co se jim opravdu povedlo. 
Ale po pořádku. V úterý večer jsem na valné hromadě BK NH Ostrava ukončil své působení ve funkci předsedy výkonného výboru a předal žezlo Marku Mahelu Stuchlému. Mahel je fajn kluk a jsem přesvědčen, že budoucí vrcholoví sportovci potřebují adekvátní vzor a Marek je dokáže strhnout. Ukončení mé mise v tomto sdružení, přivítala zejména paní Šubertová, které jsem tím udělal opravdu radost, takže ušetřím na vánocích.
Ve středu v podvečer, v době, kdy se vydávaly rozkazy zakukleným policistům, probíhala obvyklá schůze zkrášlovacího spolku, kde jsme oficiálně zahájili přípravu na podzimní sraz. Jako obvykle se sešla naše profesně různorodá společnost v standardním počtu do deseti lidí. A bylo to fajn. Již potřetí po sobě mezi nás zavítal Šmudla a tentokrát zářil štěstím nad úspěšnou maturitou svého syna. Bylo to tak nádherně upřímné, že jsem si toho začal všímat poněkud více. A dobře jsem udělal, bylo úchvatné pozorovat skupinu lidí, ve které se sešla různorodá směsice ve které se sešli truhlář, svářeč, prodavačka fuseklí, inženýr budovatel plynovodu s inženýrkou z kamenolomu, zdravotní sestra a já nevím co ještě vlastně děláme.
Bylo fajn vidět, jak se tito lidé vzájemně respektují, jak upřímně sdílí radost druhého, jak dokáží najít společná témata. Začal jsem tomu kdysi z legrace říkat zkrášlovací spolek, ale teď jsem zjistil, že ono to tak opravdu je. Myslím, že nám setkání s přáteli z mladí omílá hrany, které jsme si vypěstovali ve snaze přežít, otevírá ulity, do kterých se schováváme před okolím a mnohdy i sebou samým. Asi u toho nemládneme, ale něco z toho mládí se k  nám vrací. A úplně bezvadné je, že se k nám přidávají další.
Když o tom přemýšlím, tak si myslím, že je fajn, že jsme měli možnost sdílet své mládí ve své různorodosti. Myslím, že dnešní raná separace a třídění dětí podle dovednosti naše následovníky ochuzuje, nehovořím, že asi rozevírá různé nůžky, sociální nevyjímaje. Vždyť kde jinde než v různorodých spolcích může každý ukázat své dovednosti svou zručnost a získat si přirozený respekt u svých, řekněme po dnešní život lépe disponovaných vrstevníků. Mám dojem, že k vlastní škodě oddělujeme "zrno" od "plev" příliš brzo. Musí to být být hrozně deprimující. 
Když to shrnu, tak jsem dospěl k tomu, že dnešní svět je především o zrncích, zrnech a plevách a nastolení rovnováhy mezi nimi. Nic víc, nic míň. Teď už jen najít toho kdo to dokáže.
Jo a ty hodiny mi prosím dejte do zase pořádku, nemohu se dočkat té radosti, až mladý Šmudla udělá svoji první zkoušku na vysoké. Moc se na to upřímně těším a nehodlám  čekat ani o minutu déle.
Jen pro úplnost ve čtvrtek jsem se valně hromadil v rámci krajské ČBF a musím říct, že jsem rád, že jsem zůstal ve výboru tohoto spolku, myslím, že se tam sešla taky fajn parta.
Další schůze zkrášlovacího spolku je 17.7.