14. 9. 2013

Desatero doktora Hnizdila

Cesta člověka je dlážděná nesmírnou spoustou nařízení, doporučení a dá se říct i varování či vyhrůžek, které mu mají usnadnit pobyt na tomto světě. Proč ne, člověk asi v životě potřebuje určitou oporu pro snazší orientaci. Velice často bývají tyhle rady či ponaučení seskupována do určité soustavy pravidel. Opět - proč ne, vždyť i Jestřáb alias Jaroslav Foglar srovnal důležité zásady svého hodnotového systému hned do dvou souborů, konkrétně Modrého života a Třinácti bobříků, a mám dojem, že to nikdy nikomu neuškodilo, spíše naopak.
Asi nejčastěji bývá v sérii takových rad deset. Je to v našich zeměpisných podmínkách celkem pochopitelné, protože jsme silně ovlivněni katechismem katolické církve a Desatero je prostě Desatero. Ostatně i pro nás nekatolíky tam je pár bodů, kterými není špatné se řídit. Jednoduše řečeno, když se řekne desatero, tak každý hned ví, že mu zase někdo bude něco radit či nařizovat. 
Rady prostě musí být srovnány do desítky, a kdyby jich bylo méně či nedej Bože více, tak jsme nesví a určitě to bude nějaký podvod. Jinému počtu prostě věřit nebudeme a basta.
V dnešní době lze najít spoustu desater, můj přítel Google na mne vychrlil například desatero spotřebitele i spotřebitelské desatero, ne abyste to zaměnili, reklamační desatero, desatero pro bezpečný nákup na internetu, desatero nákupu na splátky, desatero bezpečného chování na internetu, objevili jsme desatero pravičáka, které opět nesmíte zaměnit s desaterem Mladé pravice nebo desaterem pravicového rebela či menševika, oranžové desatero… 
Prostě kdo má otvor na vyměšování má i své desatero a teď se v tom člověče vyznej, prostě žádná prdel. Trochu to zavání výzvou napsat desatero pro používání desater, ale to nechám jiným. Takovou ambici nemám a myslím si, že bodry ostravak se bez desatera docela dobře obejde, protože věřím, že dokáže rozeznat co je dobře a co ne a je mu jedno kolik teho vlastně je.
Jak jsem tedy k Desateru vlastně dospěl? Kdysi dávno jsem narazil na Desatero doktora Jana Hnízdila a jedno z jeho ponaučení jsem převzal a stanovil si zásadu a to že když uvidím v televizi politika, přepnu na zvířátka. Celkem se tím řídím, docela jsem se vzdělal a lépe se mi rozeznává komár od velblouda ba i ťavy.
Nicméně se objevil politik, který mne dostal a přivedl na myšlenku, že na světě asi není dost zvířátek. Když pan senátor Tomio Okamura kooptoval do své partaje Víta Bártu, tak jsem drahnou dobu prohrabával atlas zvířat, ale nenašel jsem zvířátko, které by mne opět uvedlo do stavu duševní rovnováhy. Moc úspěšný jsem nebyl a v nouzi šáhnul po Jiráskově Temnu, jako přirozenému protipólu Úsvitu. Než se pustím do čtení, rozhodl jsem se s Vámi podělit o zbývajících devět rad pana doktora Hnízdila. Myslím, že mají smysl. Takže zde jsou:
  1. Nevěřte slepě lékařům. Naslouchejte signálům těla. Nemocí vám hlásí, že tímto způsobem už dál žít nemůžete.
  2. Převezměte zodpovědnost za vlastní zdraví. Nespoléhejte na zázraky medicíny. Restart už se nemusí podařit.
  3. Žádná instituce vám klidné stáří nezajistí. Pečujte o své rodiče. Vychovávejte děti k tomu, aby pečovaly o vás.
  4. Nespoléhejte na peníze. Udržujte dobré vztahy rodiny a přátel. Mějte rádi nejen sebe.
  5. Zkuste žít alespoň jeden den bez elektrospotřebičů. Pokud kolaps nastane, budete připravení.
  6. Neposlouchejte projevy politiků. Šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Když se objeví na televizní obrazovce, přepněte na přírodovědecký program.
  7. Chraňte životní prostředí jako sami sebe.
  8. Práce, která přináší uspokojení vám a prospěch co největšímu počtu lidí, je nejzdravější.
  9. Zdravá strava sama o sobě nestačí. Neméně důležité je kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáte. Občasný půst vám jen prospěje.
  10. Sportujte pro radost. Nehoňte se. Stejně se nedohoníte.