6. 9. 2013

On-line (skoro) zpravodajství ze SRAZU - aktualizováno, plus fotky

Dlouho očekávaná akce nastává a protože se někteří nemohou zúčastnit, tak jsme se rozhodli jim přinášet téměř aktuáltáborových vedouy. Vzal jsem si na to dovolenou a právě vyrážím na závěrečné nákupy. Již ráno jsem se srazově naladil a ve sprše zpíval oddílové písně. Hodní sousedé mne rytmicky doprovázeni údery na radiátory.
Hned v zárodku dne jsem odhalil podvod, kdy o tom jaké pivo se bude pít, hlasovala Slůně, která na sraz nejede. Bystrému oku to neušlo a proto jsem jí nekompromisně ze srazu vyloučil.
Hlasování skončilo jednoznačným vítězstvím Plzně nad Radegastem, což mi navodilo dilema, zda mám rozhodnout demokraticky (Plzeň), nebo prezidentsky (Kozel, který vůbec nebyl v nabídce). Uvidíme.
Tak je skoro vše na palubě, včetně piva, značku zatím neprozradím. Finišuji, tak jen stručně několik postřehů. Zjistil jsem, že chytří lidé umí nesmírně komplikovat život. Požádal jsem Vesoše, kterého mám naložit, ať mi na mapě označí místo kde bude a pošle mi URL, namísto toho mi přišly souřadnice GPS s komentářem. Budu ho muset seznámit s Uzlem, určitě si budou rozumět. Myslím, že indiánské jméno Puštík mu opravdu sedne.
Dále jsem zjistil, že nemám žádné hezké trenýrky v kterých bych mohl vyrazit do společnosti. Beru to jako sabotáž manželky a napříště si budu tuto komoditu zajišťovat svépomocně.
Tak skoro všichni účastníci jsou již skoro na místě. Sdílíme kemp s nějakým adaptačním gymplackym kurzem a sešlosti táborovych vedoucích, kteří prý budou hrát nějaké hry, tak spoléháme na Belmonda a jsme nervózní, že tu ještě není. Ale nebojíme se.jsme zvyklí nepočítat soupeře. Puštík intenzivně fotí, tak snad to sem prdneme.
Takže první ranní pokus prdnout sem nějaké fotky, narazil na technické obtíže, které vznikly tím, že Frušta nemá kompatibilní kartu do mého počítače. Takže budeme doplňovat postupně. Hodně se snaží fotím Puštík, ale kdo má po probdělé noci takového ptáka nahánět. 
Za chvilku bude krmení, tak snad se objeví. 
Stručný popis včerejšího večera - byl fajny. Měli jsme oheň a Světlana se chovala jako dokonalá manželka, teda až tam na to. Všem točila pivo, přikládala na oheň, uklidila po sobě a nic po nás nechtěla, takž jejímu manželovi všichni chlapi neskutečně závidíme.
Z dalekého Šidlákova dorazil Džudžo. Cesta probíhala poměrně hladce, jen poslední míli, trochu bloudil. Trochu dost.
Jinak je letošní akce daleko propracovanější. Opět jsem obsadili pergolu a ohniště máme hned vedle, ideální. Zcela mastňácky jsme měli připravené i dřevo. Takže klídek a pohody. Sešly se čtyři kytary a občerstvili jsme řadu bojových písní, včetně propracovaných vícehlasů a kanónu, nehovořím, protože tak zpíváme v podstatě pořád. 
V této fázi probíhá mohutná příprava na společné fotografování, takže děvčata houfně odběhla ke kadeřníkovi.
Je správné pohovořit trochu o sponzorských aktivitách. Pečivo zajistil Soptík a skrze dobré brazilské kávy se tu angažuje Ježek. Sice něco motal, že se jedná o ustálenou italskou směs, ale nám ostatním to je celkem jedno, hlavně, že nám chutná. 
Máme již první zraněné z bojových her, tekou tu potoky krve, zejména z Dity.
Další fotky, které se nám podařilo protlačit přes místní internet poskytla Pavla a další mohutnou várkou se prezentuje Puštík, jeho fotografické dílo nakonec v teple svého domova natlačil na internet v plné velikosti, takže nový odkaz na jeho dílo, včetně fotek, které jsem odstranil je zcela necenzurované tady. A další fotky přidal Frušta.
Říká se konec dobrý, všechno dobré a myslím, že nemá cenu s tím nějak zásadně polemizovat, bylo to dobré celé až na Milčino koleno, které ji trochu vyskočilo při naši oblíbení hře na veverky, což je ryze bezkontaktní sport. Chápu, že kdybychom hráli třeba maso, ale u veverek? Náhoda je prostě blbec. Snad se dá brzo do pořádku, protože by nám na našich sportovních hrátkách pro všechny i pokročilé chyběla.
Během soboty se trochu obměnilo osazenstvo, ale naštěstí Pijavka prosadila táborák po oba večery, tak se nic nestalo. Trochu nám chyběl v kytarové sekci Krtek, který odjel do Kunovic na své oblíbené padání  z letadla, takže se Jirka celou neděli modlil, aby nespadl na jeho syna Filipa, který ve stejném městě hrál baseball. Pečlivě jsem celý den kontroloval veškeré agenturní zprávy, zejména z Kunovicka a vypadá to, že se nikomu nic nestalo.
V rámci kytarové sekce výtečně zaskočil za Krtka talentovaný ukulelista David, syn Soptíkův, který sice not neznal, ale evidentně ho to chytlo. Ono obecně dětí tam moc nebylo, ale ty co je tam rodiče přivezli, byly fakt super, i když byly některé z počátku nesmělé, tak u ohně celkem roztály a tak u Sionků mohou být klidní, že když se děti nedají v tátových stopách a nebudou si na vezdejší a jiné chleby vydělávat sportem, uživí se úplně klidně jako topiči.
Cestou zpátky se Puštík nadšeně vyjadřoval o tom jak s emu to líbilo a jaká výtečná parta se tam sešla a jak se skvěle baví ředitel firmy s vyřazeným horníkem a pod. Jsem rád, že se mu to líbilo a jsem rád, že náš sehraný kolektiv přijal další nováčky. Myslím, že je to pro nás celkem samozřejmé, kdysi to docela hezky napsal Honza Nedvěd - ukaž co umíš a jakej jseš, zabal si věci, pojď s námi když chceš. Pak sice trochu zblbnul, ale tohle napsal velmi hezky. Je to fajn, když se přidají další. Myslím, že v partě se problémy překonávají tak nějak lépe. Pár kamarádů nemohlo přijet, protože mají problémy s prací, musí řešit zdravotní problémy svých dětí a spoustu dalších problémů, které přináší doba. Všem držíme palce a budeme rádi, když se někdy objeví. Myslím, že není třeba rezignovat na radosti života, když se zrovna nedaří, neslouží zdraví nebo jsme jen prostě zestárli. Ten pohled na svět si utváříme sami a je na nás zda se na něj chceme dívat očima Dominiky Myslivcové a jiných pseudocelebrit a trápit se nebo těmi svými, které patří normálním slušným lidem, kteří vědí, že svět je to nejlepší místo k životu se spoustou krásy, která není vždy na první pohled viditelná a ne vždy je až tak moc růžová nebo oranžová.
Chtěl bych poděkovat Ditě, která mi za mé webové kecy dala první honorář a to kapalný. Jsem rád, že přijela a vzala sebou svoji fajn dceru. Ale dost pohledu do minulosti, je třeba jít dál.

Zítra se uvidíme na volejbálku a čeká nás spousta dalších akcí - viz kalendářík.
V každém případě si rezervujte první záříjový víkend 2014 na další sraz. Přihoďte k tomu první máj a přilehlý víkend na Šidlákov, o měsíc později Vaječinka a samozřejmě tradiční vánoční pochod na Štěpána.
Díky za pohodový víkend, krásně jsem si odpočinul, takže už jen dvě poznámky - pivo bylo plzeňské, protože jsem demokratický diktátor a Martinu bych požádal ať Liborovi domluví ať příště komentuje ten fotbal trochu lépe, abychom zase neprohráli s nějakými nazdárky z Arménie či odkud.