27. 12. 2014

Vánočně dopochodováno

Máme za sebou naši nejtradičnější akci, jejichž historie se traduje do dob, kdy byl Bodry Ostravak ještě na houbách. Přestože mne Miluška včera z Londýna pochválila za výtečnou organizaci, tak tuto pochvalu musím odmítnout. Akce se organizuje víceméně sama a je to především Jurova zásluha, že to spískal. Pokoušel jsem se z něho vymáčknout kolikátý, že pochod to již vlastně byl, ale nevěděl, takže jsem do prezenční listiny z akce přidal i dalšího zahraničního účastníka -  Alzheimera. Někdy mám dojem, že se mu mezi námi začíná líbit stále více.

21. 12. 2014

Drobná revize

Poslední půlrok byl mírně řečeno hektický. Nechci to nějak moc rozebírat, ale prostě nebylo to ono. Řada problémů, stres a tak dál. Neměl jsem myšlenky ani vůli něco dělat, totálně mne to zahltilo. Nebylo to jen u mne i řada přátel se potýkala a potýká s podobnými starostmi. Držím všem palce ať to zvládnou, sobecky i sobě. Včera jsem trochu doplňoval kalendářík na příští rok a po delší době procházel tyto stránky. Po pravdě řečeno poslední půlrok nic moc. Chybí zápisy z vydařených akcí, spousta rubrik bez jakýchkoliv novinek, prostě hrůza. Skoro jako já, dneska ráno jsem na sobě provedl nějaké kontrolní měření a škoda mluvit. Abych to zkrátil, je potřeba opět nazout tenisky a dobrou mysl, tu hlavně. Hned. Začít dělat věci, které nás baví a přinášejí nám radost. Ostatní v maximální míře eliminovat.  

A protože opravdu není nač čekat a věcí, které bych chtěl dělat je strašná spousta, tak i zde bude potřeba určité redukce nebo větší součinnosti s přáteli. Pojďme na to.

6. 12. 2014

Po roce

Vánoce přicházejí, šťastné a veselé, pěje se v písni. Proč ne. Sice budu radši, když bude šťastný a veselý každý den, ale ne vždy se to podaří, takže určitě nemá cenu si kazit navíc svátky. Vždyť jen kolik radosti uděláme našim supermarketům, e-shopům a dalším. I když jsme se v Bodrém Ostravákovi snažili o vytvářená radost po celý rok, ne vždy se nám to povedlo, takže se to budeme snažit dohnat na poslední chvíli. Vždyť již samotné shopování je přece radost.

12. 10. 2014

Papučky sebou

Stejně jako loni se i letos vypravíme na podzimní výlet na základnu v Ondřejovicích – Salisově. A věřím, že stejně jako loni to bude fajn. Počasí má být trochu horší, ale ještě na tom zamakáme.
Program je klasický – chléb a hry. Mimo hraní  her a zpěvu písní budeme podnikat to, co nám máma příroda dovolí, předpokládáme výlet, míst kam jít je tam spousta. O konkrétním místě sobotního a nedělního výšlapu se rozhodně na místě.

Velmi důležitou součástí akce je chléb. Stejně jako loni proběhne soutěž účastníků o nejlepší pomazánku. Připomínám, že slavného vítězství loni dosáhnul Belmondo a jeho pionýrský čaj. I letos bude těžké ho překonat.

Dovolováno

Tak nám skončily volby, území jsou dobyta a teď čeká vítěze nelehký úkol, odpovědět si na otázku co teď s tím? Byla to bitva opravdu krutá a každá strana neváhala použít v ní veškerá své zbraně od pěšáků oblepující dobývané území plakáty, se stejnou intenzitou jako si pes značkuje své teritorium, až po artilérie novinářů, nekompromisně pálící mohutné salvy, tu oslavné (sebe) tu hanící (ty druhé), které nekompromisně likvidují zbytky zdravého selského rozumu u pokojných domorodců, které se snaží do této války vtáhnout.
Z mého pohledu to byly zajímavé volby, měl jsem možnost se bavit s řadou válečníků a poslouchat jejich názory. Jsou to kamarádi a nezaslouží si, abych je veřejně hodnotil, protože bych mohl pochvalou jedněch dotknouti se druhých a vzhledem k tomu, že je to bitva, kde aktivně nebojuji, nebudu se do ni plést ani jí pobitevně hodnotit, ostatně právě teď si pluky politologu vydělávají na svůj chléb do dalších voleb, tak ať si to užijí.

10. 10. 2014

Říjnové víkendy

Nějak jsem se dostal do víru práce a na web se nedostávám. Takže v rychlosti. Venku zuří nádherné babí léto a následující víkendy proto budou akční. 
Protože jsem se kdysi rozhodl, že jakmile můj věk bude stejný jako počet karet v balíčku zdolám Lysou Horu. Takže mne můžete očekávat zítra za pět minut dvanáct na vrcholu. Rád se zde potkám se svými přáteli. A protože si potřebuji trochu srovnat myšlenky volím variantu samovýstupu, Takže opravdu a na vrchu.
Pak chci sestoupit na letiště do Malenovic, kde probíhá Drakiáda pod patronací Krtka.
Další víkend jedeme na základnu do Ondřejovic. O nájem se podělíme na místě. Ostatní instrukce ohledně jídla doplním v pondělí. Takže zítra se snad uvidíme.

7. 9. 2014

Štramberk poprvé open

Open Air Krtkolezení
Letos jsme se sešli v rekreačním středisku U Kateřiny již potřetí a zatímco první dva roky byly koncipovány jako sraz členů Odvahy, letos poprvé jsme se trochu otevřeli světu a akci udělali trochu otevřenější a to jednak pro kamarády, ale hlavně pro děti, které měly na začátek sezony možnost si poprvé zalozit v přírodě na  místních cvičných skalách, samozřejmě pod odborným Krtkovým vedením. A protože počasí nám jako obvykle přálo, tak byly provázky poměrně vytíženy. A dětem se to navíc líbilo a to je hlavní. Věříme, že napřesrok jich bude ještě o něco více. I když příští rok už musi konečně pršet, abychom mohli zůstat zalezlí někde v chatkách a věnovat se lenošení a ne se jak pitomci honit po lesích a loukách za nějakými míčky svázanými ze starého novinového papíru, ohoblovanými klaciky a jinými nesmysly.

31. 8. 2014

Štramberk is coming - upřesnění


Rok se sešel s rokem a je na nás abychom ho napodobili a sešli se taky. Přestože jsme uvažovali o změně destinace, nakonec jsme si řekli, že přátelské prostředí rekreačního střediska u Kateřiny ve Štramberku je moc fajn a že ještě letos to tam provedeme. Přece jen , kde bychom našli takovou skvělou a zastřešenou terasu. Pár tipu na příští rok už máme, ale letos to necháme tam. Sraz se koná  od 5. do 7. září a zájemci pište a posílejte přihlášky na můj email.

17. 8. 2014

Ohlédnutí za uplynulým školním rockem - startujeme


Původně jsem chtěl napsat, že je to jednoduché - ohlédnutí nebude, protože jedeme dál. Ale usoudil jsem, že pár slov  by asi neuškodilo, ať víme  čem se máme zlepšit. 
Takže první ostrá sezona s pravidelnýma aktivitami měla své pro a proti a pro další sezonu se z nich poučíme. Bezva byli prcci, i když se to během roku trochu vytřídilo, tak s nimi byla legrace a myslím, že tam je pár opravdových osobností, se kterými stojí za to dále pracovat. Bohužel jsem se dostal do časového presu, zvláště co si Pavla zkaličila nohu a pondělky zůstaly většinou úplně na mne a bylo to někdy na doraz.

15. 7. 2014

Kozí hrad dobyt

Špíže vypleněny, ženy a dívky neznásilněny. Jsme mírumilovní dobyvatelé a i přesto, že se na hradě doopravdy střílelo a vrhalo vším možným, tak se nikomu skoro nic nestalo, dokonce ani Adamovi, kterého jsme vydatně krmili historkami o krvelačném Kozovi a hradu plném mrtvol, za vydatného povykování jeho starší sestry Verči. Prý to bylo hustý. Ostatně jako u všech sourozenců snad s vyjímkou jednovaječných dvojčat v podobě jejich matky a tety, u kterých mám někdy dojem, že když jedné vypadne nedopatřením vlas, tak druhá si ho vytrhne taky, aby to ségře nebylo líto. Ale to je jedno, myslím, že je nakonec budeme mít rádi i plešaté, stejně jako ostatní kamarády. Sešel se nás tucet, včetně kolektivu doposud utajovaného, malého Šmudly, který slyšel na jméno Lukáš a který se svědomitě připravuje na dráhu komedianta, protože jenom světský člověk dokáže kroužit obručí kolem svého těla více jak čtyři krát.

6. 7. 2014

Fajne leto


Tak nám skončil školní rok a jako každoročně nastává typický prázdninový stres, kdy nám děti vlčí a my přebíráme od mizerně placených učitelek a kuchařek na dva měsíce plnou odpovědnost za jejich výchovu a stravu. Dobře nám tak, máme co jsme chtěli. Asi to není jen o tom si je udělat, to baví snad každého, ale starat se pak o ně, no škoda mluvit. Přiznám se, že jsem rád, že si od naši mládeže trochu odpočinu. Školní rok jsme přežili, něco se povedlo více něco méně, ale bylo to docela poměrně složité období a jsem rád, že ho mám za sebou.

19. 6. 2014

Vysvědčení se blíží

A to mílovými kroky. Na Sekanince dokonce s předstihem, neb škola se bude mírně rekonstruovat, což je určitě dobře. Sice nás to stálo nějaký ten volejbálek a trénink ale našlo jsme si náhradu, takže díky příznivému počasí bojujeme se svými těly venku a v pondělí na cvičné stěně u Krtka.
Konec roku je čas rekapitulace a proto jsme rádi uvítali pozvání Milušky správkyně Jaruščiny chaty k pozvání na Jaruščinu chatu. Jaruška si bohužel bude užívat v Londýně mlhu, takže se naší trachtace nezúčastní, což nás mrzí. Slibujeme jí, že na ní budeme pilně vzpomínat a chatu nezdemolujeme a co zdemolujeme tak zajisté opraví její věrná šafářka. Třeba i s dopomocí.

25. 5. 2014

Celerové rizoto

Řada receptů pracuje s chuťové výraznou zeleninou, kterou je řapíkatý celer. Bohužel vždy použijí tu jeden tu dva řapíky, ale v krámě vám vždy prodají celý svazek. Zbytek se mi pak doma pravidelně mění v rozplizlé zahnívající cosi, které pak vyhazuji. Proto jsem se jal pátrati a zkoumati a vytvořil pokrm, za který si myslím není potřeba se stydět.
Zbytky celerové naě, v mém pojetí asi 2/3 původního svazku, jsem očistil a nakrájel na cca 1 cm velké špalíčky.Obdobně jsem nakrájel cibuli střední velikosti a na mini kostička jsem pokrájel kousek iberijského špeku, ale myslím, že anglická je taky možná, stejně jako nějaký jiný dobrý špek, který jste vyloudili na příbuzných z venkova.

17. 5. 2014

Poděkování panu Foglarovi

Konec série krátkých týdnů a návrat k pěti dnům práce byl mírným šokem zejména proto, že se práci, která se během krátkých týdnu, kdy půlka národa pracovně nefungovala, za mne stejně nikdo neudělal. V důsledku toho jsem se po celý týden nedostal k tomu, abych shrnul výlet do Sluneční zátoky. Asi bych si mohl usnadnit práci a napsat stručně a jednoduše, že to bylo výtečné, ale myslím, že by mi to účastníci zájezdu neodpustili.
Podle Puštíka to byla nejlepší akce posledních let a myslím, že není daleko od pravdy. Oproti loňskému výletu jsme na akci vzali víc e dětí a myslím, že to bylo ku prospěchu. Bylo jich tam pět, věku různého avšak neuvěřitelně pospolitého chování. Skoro bych se nebál tvrdit, že se naše pedagogické působení přirozenou cestou posunulo k další generaci a proč si to nepřiznat, těší mne to.

7. 5. 2014

Sluneční zátoka - pokyny pro účastníky

Času je málo, přibývá stínů a stará svíce nehřeje, zpívá Karel Plíhal v jedné ze svých písní. Není to tak úplně pravda, protože v tyto jarní dny stínů ubývá, ale je to píseň hezká a času je opravdu málo. Takže poslední instrukce pro účastníky výletu. Jede nás akorát a půl. Půlku navíc má v sobě Džudžova žena, takže budeme moci posoudit jak moc požehnaný stav rozvinul její krásu. Džudžo v této soutěži nehlasuje neb je zaujatý a jeho bratr Tom taky ne, protože jsou oba stejní. Ostatní dospělí Jura, Milča, Pavla a já máme dva hlasy a ostatní tj. Šnekovci, Ježek, Puštík a Koza mají jeden hlas, protože každý ví, že zvířata jsou na nižším vývojovém stupni.

21. 4. 2014

Pollo aneb kuře, tentokrát po Sicilsku

V poslední době jsem se nějak přenabažil pečených či grilovaných kuřat a jeho napodobenin a rozhodl se zvolit postup falešných sobů a řekl jim prostě dost. A protože televizní kuchaři čas od času prohlásí, že kuře je maso poněkud fádní chuti, rozhodl jsem se tomuto tématu poněkud více věnovat a to proto, že se s tím celkem rychle pracuje a bývá i cenově dostupné. Sypání různými kořeními jsem zavrhl jako bezfantazijni možnost a jal se pátrat. Zaujal mne recept na sicilskou úpravu a myslím, že jsem nevolil špatně. Ostatně vyzkoušejte a posuďte sami.

20. 4. 2014

Děvucha věrná

Černá Ostrava černá, děvucha věrná, pěje populární ostravský bard ve své písni o kontrole jízdenek. Popěvek, který mi občas táhne hlavou, stejně jako včera na velikonoční procházce po trase Turkov – Landek – Koblov. Je to zajímavá trasa, asi nic pro pravověrné turisty, ale myslím, že to stojí za to. Na zhruba 10 kilometrech toho uvidíte celkem dost.
Již samotný Turkov je fascinující místo. Ponechán sám sobě a svému okolí napospas je tento kousek lesa příjemnou procházkou po nedělním obědě a je celkem jedno zda je zrovna jaro, léto, podzim či zima.Jen asi musíte umět vidět krásu, takovou tu co není olepena cenovkou a nevisí na věšáku v Nové Karolíně či jiném podobném obludáriu. 

17. 4. 2014

Rozlité víno - rekapitulace

Tak máme za sebou jednu z větších a dlouho plánovaných akcí, kdy jsme se rozhodli poznat zvyky domorodců z Jižní Moravy. Jedná se o poměrně zajímavé etnikum, které má výborně zvládnutý proces kvašení, zejména to alkoholové. Nutno přiznat, že právě tato dovednost nás zaujala nejvíce. Kdo z nás by nechtěl umět ze sladké břečky vytvořit lahodný mok.

15. 4. 2014

Výprava do Sluneční zátoky

Tiskové oddělení Bodreho ostravaka ještě ani nestačilo zpracovat rozsáhlé zpravodajství z etnografického výletu na Jižní Moravu, který se opravdu vydařil a naše produkce ve složení Milča a já již nás žene vstříc novým dálkám a dobrodružstvím. Je to správně protože není nic horšího nežli zahálka.
Tentokrát padla volba na Bobří řeku, kterou domorodci nazývají Sázavou, ale my ostatní víme své. I to, že není na této řece slavnějšího místa nežli Sluneční zátoka.

8. 4. 2014

Rozlité víno - poslední pokyny

Poslední upřesnění. Jede nás 12 a to Jura, Milča, Světlo, Špunt, Aneta, Ježek, Krtek, Belmondo, Dita, Pavla, Puštík a já.
Odjezd je v sobotu z Ostravy Svinova v 8:45, sraz na nádraží v 8:30 v skleněné příšeře co se tam prodávají jízdenky. Jízdenky koupím společně, vyjde to levněji než jednotlivě. Zpáteční. Peníze mi dáte na nádraží. Návrat v neděli okolo poledne se naložíme.
V Mikulově jsme okolo 12, provedeme výlet a pak se přesuneme do sklípku. Spacáky nebrat postýlka je v ceně, ale to už víte. V případě nejasností volejte.

6. 4. 2014

Pantzari po mojem a salát tvarůřek

Mě stravovací návyky během povinné školní docházky byly poměrně dosti poznamenány umem kuchařek a jejich tehdejšími možnostmi a normami. Mimochodem knihu norem z té doby mám stále ve své knihovně, jen jsem nenašel odvahu podle ní něco uvařit. Ale to přijde
Postupem času jsem se s těmito, mnohdy traumatizujícími, zážitky vypořádal a překonal svůj odpor k hrášku s mrkví, rajské omáčce a dalším laskominám, ke kterým jsem měl značný odpor. Postupně jsem nenáviděné jídla přetvořil v laskominy a rád je konzumuji. Dneska jsem pokořil asi poslední bariéru, kterou jsem si z těch dob nesl a která se jmenuje červená řepa.

2. 4. 2014

Ekonomie dobra a zla a tři kila na týden

Pár minulých dnů a týdnů bylo poměrně vyčerpávajících a náročných, alespoň pro mne. Řešil jsem nějako věci ne zrovna příjemného charakteru, které se nějak nahromadily dohromady aniž by spolu vždy souvisely. Přiznám se, že trochu stranou či spíše na druhou kolej, šly mé hubnoucí aktivity, trochu jsem polevil v sportování, částečně i ze zdravotních důvodů, trochu více zaholdoval pivu a tak jsem přibral za těch zhruba šest týdnů asi 3 kila, ale to není podstatné, to je v normě a do konce týdne budou zase fuč.
Myslím, že to bylo užitečné období a že se věci vyvíjí dobrým směrem, pracovně, osobně a kupodivu i  zdravotně. Vývoj, který bych možná spíše nazval návratem ke kořenům, mne baví a těším se něj a to je důležité.

30. 3. 2014

Hon na škřítky

Opravdický skřítek v poněkud
netradiční čepičce.
Slyší na jméno Pepa.
Když je člověku ouzko dělá různé skopičiny, aby si pomohl - modlí se k různým božstvům, vzývá ďábla či jiné nadpřirozené bytosti, plácá voodoo či sází sportku.  Výsledky takových konání jsou velmi neurčité, ale když to člověku pomůže tak proč ne.  Rozhodl jsem se to taky vyzkoušet. Po zralé úvaze padla volba na skřítky, jsou menšího vzrůstu, takže jsem díky svým parametrům očekával lepší poměr sil při jednání nežli třeba se zloobry a podobnou havětí, kterými se to v poslední době v literatuře pro mládež jen hemží.  Až mne napadá kam se z dětských knih vytratil oblíbený hrdina typu  soustružník, traktorista či dojička, které si pamatuji z mého mládí? O soudruhu Leninovi raději nehovořím, toho si možná uplácám z vosku a pořídím si pár poctivých jehel. Ale to je jiný příběh.

23. 3. 2014

První jarní výlet

Se nám vyvedl jen na půl, což je škoda. Ale popořadě. Výlet začal asi o dvě hodiny později, které jsem trávil tím, že jsem ukecával Puštíka s Romanem, aby jeli taky. Což se i povedlo. Jako cíl výletu jsem určil Karlovu Studánku, protože je tam hezky a všimli si prý toho i v New York Timesech či nějakém podobném plátku. Počasí nám opravdu přálo a tak jsme se rozhodli vyrazit proti proudu Bílé Opavy. Je to úžasné místo a mám to tam moc rád. Takhle brzo jsem tam ještě nikdy nebyl, takže mne to docela zajímalo. 
S Puštíkem jsme trochu fotili, což Romana trochu znervózňovalo, protože se těšil na večerní tance. Aby nás neznervózňoval tak jsme ho vypustili dopředu ať nám drží v Barborce místo, protože jsme tušili žízeň.

Tajine po marocku

Pro běžného Čecha jsou symbolem Maroka vánoční marokánky, pro urputné turisty pohoří Atlas a intelektuálky zasněně pronesou několik vášnivých vět o Casablance, po kterých většina z nás ostatních odbíhá za kámošem Gogglem aby zjistili, že se jedná o film.

Proto jsem se rozhodl trochu zlepšit povědomí o této zemi a to, jak jinak, kulinářským způsobem a to prostřednictvím zeleninového ragu, kterému se říká tajine. Je to dobré a pikantní a dá se to velmi snadno modifikovat. Nejoblíbenější modifikace spočívá v dodání masa, ale dá se lehce popracovat i s zeleninou.

22. 3. 2014

Zapékaná čekanka s nivou

Včera v krámě na mne nesměle vykukovaly čekankové puky. Odhrnul jsem folii, kterou byly zakryty a zasněně koukal jak si tam radostně pučí. Stoje tam jako puk jsem se jim začínal pomalu podobat. Protože jsem člověk rozhodný, tak jsem dva ihned ukořistil a donesl domů a začal spřádat plány v co je přetavím ve své oblíbené zapékací mísce.

Ráno jsem prošmejdil  lednici a přilehlé okolí a našel další ingredience - zakysanou smetanu, vejce, nivu, parmskou šunku a sůl.

15. 3. 2014

Recept na zdravou snídani

Nevím jak to máte vy ostatní, ale když posnídám reklamně Bebe dobré ráno či něco podobného, tak mám do hodiny hlad. Nic proto tomu je to dobré a chutná mi to, ale prostě nenasytí. Dodá mi to cukry takže mohu hned vytvářet hodnoty. Cukry se rychle tráví a zůstane prázdný břich a pak šmejdíte co by jste sežrali nebo máte pevnou vůli a nešmejdíte,ale pak asi moc spokojeni nejste. O tom přece život není  - chodit po světě hladový. Možná, že ten stress s hladu je horší než to že něco zobnete a budete mít nějaké to deko navíc.

14. 3. 2014

Návrat kuchtíka Petříka

Jak mí kamarádi vědí  tak vaření mne baví a to tak, že hodně. Občas jsem něco prsknul na facebook, měl jsem tam povícero podobných aktivit, ale nestíhal jsem a nějakou dobu se tomu nevěnoval, byť mne to mrzelo. Prý se to po mne dá i jíst a najdou se i hrdinové, kteří tvrdí, že je to docela dobré a že jim to chutná, takže  jsem se rozhodl k tomu vrátit.
Budu velmi rád, pokud se někdo autorsky přidá.

13. 3. 2014

Vzpomínka na V. CH.

Tak Paní Věra Chytilová to má za sebou. Vždy jsem myslel, že je nesmrtelná, ale občas se prostě seknu. Určitě se ale neseknu, když řeknu, že si zaslouží, abychom věnovali pár minut vzpomínce na to co dokázala. 
Přiznám, že ne vždy jsem její tvorbu chápal, ale vždy mne zaujala a nikdy nenudila. Když Mejla Hlavsa psal o tom, že si hlídá své šílenství v únosných mezích a střídavě pobývá na obou březích, tak mu určitě vedla ruku. Neznám jiného, kdo by se na tohle hodil více. Jsem si jistý, že tam, kam se posunula bude Paní Chytilová mít k jídlu dostatek ovoce na stromech, které tam rostou a věřím, že i když je bude konzumovat plnými doušky nebude jí odsud nikdo vyhánět. Vyhánění si už užila dost, takže ať jí chutná, určitě si dokáže rajskou krmi užít a vychutnat. 
Možná i díky ní dneska vím, že červená může být trochu karmín nebo bordó, a že stejně  tak i jiné barvy a vlastně všechny věci, které nás obklopují mají spoustu odstínů. Jen je potřeba se umět dívat.
Takže Paní Věro, díky za barevnější Svět.

11. 3. 2014

Není problém tam v Karviné

V neděli mne osud zavál a opravený CNG car dovezl do Karviné. Dělal jsem kočího Davidovi, který tam měl basketbalové utkání. A jelikož jsem v poslední době spíše aktivní nežli pasivní sportovec tak jsem se rozhodl místo posedávání na tribuně vyrazit na obhlídku města.

Přiznávám se, že můj vztah ke Karviné byl do určité míry lehce přezíravý, despekt je slabé slovo, spíše bych to popsal pohledem Pražáka na končiny východně od Průhonic, pokud tam teda někde zrovna nemá chatu. Prostě nic moc. To co jsem doposud z Karviné viděl bylo skutečně poměrně depresivní. Na svojí obhajobu mohu snad uvést skutečnost, že i bratři Tesaříkové zpívají o tom, že v tomto městě není problém sehnat nehezkou holku, což samo o sobě vyvolává depresi.

9. 3. 2014

Shit happens

Krásný víkend nedopadl vůbec podle mých představ, namísto spousty nachozených a naplavaných kilometrů jsem strávil čas uklízením a doháněním restů. Což by nebylo tak zlé, protože to bylo užitečné. Výpadek doženu. Při úklidu se člověku ledasco rozleží v hlavě. Poslední dny byly celkem hektické, zvlášť jedna dnešní zpráva byly moc špatné a tak jsem si, při té mentálně nenáročné činnosti, pár věcí alespoň ujasnil. Zejména jsem si opět uvědomil, že se člověk nemá honit, štvát a stresovat a že je potřeba se věnovat trochu více věcem, která nám přinášejí radost, protože až nás to lízne tak bude pozdě.

Proto jsem se rozhodl více věnovat tomu, co mi dělá radost. Mimo jiné i tomuto webu. Trochu jsem ho předělal a snad zjednodušil. Abych netříštil síly tak sem ještě převedu další věci, co se mi toulají po jiných stránkách a v hlavě a samozřejmě zlepšil informovanost našich kamarádů o akcích, které připravujeme. Je potřeba si dělat radost a to pořád, furt a stále a to i když občas do toho hovna šlápněme nebo se k tomu prostě nějak blbě přichomýtneme. 

Rozlité víno - aktualizováno

Při plánování májového výletu Jura prohlásil, že by preferoval jezdit spíše na místa, kde ještě nebyl než dojíždět na stále stejná místa. Má to svojí logiku, je fajn poznávat nová místa, ale jsem přesvědčen, že i návštěva známých míst a osvěžení vzpomínek nemusím být úplně od věci, stejně jako chuť setkat se s kamarády. Organizační zajištění každé z takových akcí chce své a někdy je to úsilí skutečně nemalé, každý máme své vlastní žití a i když chceme tak se mnohdy rozhodujeme na poslední chvíli, takže dát to do kupy chce své. Proto, alespoň pokud většina organizačních záležitostí bude na mne, budou akce kombinací nového i odzkoušeného.