30. 3. 2014

Hon na škřítky

Opravdický skřítek v poněkud
netradiční čepičce.
Slyší na jméno Pepa.
Když je člověku ouzko dělá různé skopičiny, aby si pomohl - modlí se k různým božstvům, vzývá ďábla či jiné nadpřirozené bytosti, plácá voodoo či sází sportku.  Výsledky takových konání jsou velmi neurčité, ale když to člověku pomůže tak proč ne.  Rozhodl jsem se to taky vyzkoušet. Po zralé úvaze padla volba na skřítky, jsou menšího vzrůstu, takže jsem díky svým parametrům očekával lepší poměr sil při jednání nežli třeba se zloobry a podobnou havětí, kterými se to v poslední době v literatuře pro mládež jen hemží.  Až mne napadá kam se z dětských knih vytratil oblíbený hrdina typu  soustružník, traktorista či dojička, které si pamatuji z mého mládí? O soudruhu Leninovi raději nehovořím, toho si možná uplácám z vosku a pořídím si pár poctivých jehel. Ale to je jiný příběh.

23. 3. 2014

První jarní výlet

Se nám vyvedl jen na půl, což je škoda. Ale popořadě. Výlet začal asi o dvě hodiny později, které jsem trávil tím, že jsem ukecával Puštíka s Romanem, aby jeli taky. Což se i povedlo. Jako cíl výletu jsem určil Karlovu Studánku, protože je tam hezky a všimli si prý toho i v New York Timesech či nějakém podobném plátku. Počasí nám opravdu přálo a tak jsme se rozhodli vyrazit proti proudu Bílé Opavy. Je to úžasné místo a mám to tam moc rád. Takhle brzo jsem tam ještě nikdy nebyl, takže mne to docela zajímalo. 
S Puštíkem jsme trochu fotili, což Romana trochu znervózňovalo, protože se těšil na večerní tance. Aby nás neznervózňoval tak jsme ho vypustili dopředu ať nám drží v Barborce místo, protože jsme tušili žízeň.

Tajine po marocku

Pro běžného Čecha jsou symbolem Maroka vánoční marokánky, pro urputné turisty pohoří Atlas a intelektuálky zasněně pronesou několik vášnivých vět o Casablance, po kterých většina z nás ostatních odbíhá za kámošem Gogglem aby zjistili, že se jedná o film.

Proto jsem se rozhodl trochu zlepšit povědomí o této zemi a to, jak jinak, kulinářským způsobem a to prostřednictvím zeleninového ragu, kterému se říká tajine. Je to dobré a pikantní a dá se to velmi snadno modifikovat. Nejoblíbenější modifikace spočívá v dodání masa, ale dá se lehce popracovat i s zeleninou.

22. 3. 2014

Zapékaná čekanka s nivou

Včera v krámě na mne nesměle vykukovaly čekankové puky. Odhrnul jsem folii, kterou byly zakryty a zasněně koukal jak si tam radostně pučí. Stoje tam jako puk jsem se jim začínal pomalu podobat. Protože jsem člověk rozhodný, tak jsem dva ihned ukořistil a donesl domů a začal spřádat plány v co je přetavím ve své oblíbené zapékací mísce.

Ráno jsem prošmejdil  lednici a přilehlé okolí a našel další ingredience - zakysanou smetanu, vejce, nivu, parmskou šunku a sůl.

15. 3. 2014

Recept na zdravou snídani

Nevím jak to máte vy ostatní, ale když posnídám reklamně Bebe dobré ráno či něco podobného, tak mám do hodiny hlad. Nic proto tomu je to dobré a chutná mi to, ale prostě nenasytí. Dodá mi to cukry takže mohu hned vytvářet hodnoty. Cukry se rychle tráví a zůstane prázdný břich a pak šmejdíte co by jste sežrali nebo máte pevnou vůli a nešmejdíte,ale pak asi moc spokojeni nejste. O tom přece život není  - chodit po světě hladový. Možná, že ten stress s hladu je horší než to že něco zobnete a budete mít nějaké to deko navíc.

14. 3. 2014

Návrat kuchtíka Petříka

Jak mí kamarádi vědí  tak vaření mne baví a to tak, že hodně. Občas jsem něco prsknul na facebook, měl jsem tam povícero podobných aktivit, ale nestíhal jsem a nějakou dobu se tomu nevěnoval, byť mne to mrzelo. Prý se to po mne dá i jíst a najdou se i hrdinové, kteří tvrdí, že je to docela dobré a že jim to chutná, takže  jsem se rozhodl k tomu vrátit.
Budu velmi rád, pokud se někdo autorsky přidá.

13. 3. 2014

Vzpomínka na V. CH.

Tak Paní Věra Chytilová to má za sebou. Vždy jsem myslel, že je nesmrtelná, ale občas se prostě seknu. Určitě se ale neseknu, když řeknu, že si zaslouží, abychom věnovali pár minut vzpomínce na to co dokázala. 
Přiznám, že ne vždy jsem její tvorbu chápal, ale vždy mne zaujala a nikdy nenudila. Když Mejla Hlavsa psal o tom, že si hlídá své šílenství v únosných mezích a střídavě pobývá na obou březích, tak mu určitě vedla ruku. Neznám jiného, kdo by se na tohle hodil více. Jsem si jistý, že tam, kam se posunula bude Paní Chytilová mít k jídlu dostatek ovoce na stromech, které tam rostou a věřím, že i když je bude konzumovat plnými doušky nebude jí odsud nikdo vyhánět. Vyhánění si už užila dost, takže ať jí chutná, určitě si dokáže rajskou krmi užít a vychutnat. 
Možná i díky ní dneska vím, že červená může být trochu karmín nebo bordó, a že stejně  tak i jiné barvy a vlastně všechny věci, které nás obklopují mají spoustu odstínů. Jen je potřeba se umět dívat.
Takže Paní Věro, díky za barevnější Svět.

11. 3. 2014

Není problém tam v Karviné

V neděli mne osud zavál a opravený CNG car dovezl do Karviné. Dělal jsem kočího Davidovi, který tam měl basketbalové utkání. A jelikož jsem v poslední době spíše aktivní nežli pasivní sportovec tak jsem se rozhodl místo posedávání na tribuně vyrazit na obhlídku města.

Přiznávám se, že můj vztah ke Karviné byl do určité míry lehce přezíravý, despekt je slabé slovo, spíše bych to popsal pohledem Pražáka na končiny východně od Průhonic, pokud tam teda někde zrovna nemá chatu. Prostě nic moc. To co jsem doposud z Karviné viděl bylo skutečně poměrně depresivní. Na svojí obhajobu mohu snad uvést skutečnost, že i bratři Tesaříkové zpívají o tom, že v tomto městě není problém sehnat nehezkou holku, což samo o sobě vyvolává depresi.

9. 3. 2014

Shit happens

Krásný víkend nedopadl vůbec podle mých představ, namísto spousty nachozených a naplavaných kilometrů jsem strávil čas uklízením a doháněním restů. Což by nebylo tak zlé, protože to bylo užitečné. Výpadek doženu. Při úklidu se člověku ledasco rozleží v hlavě. Poslední dny byly celkem hektické, zvlášť jedna dnešní zpráva byly moc špatné a tak jsem si, při té mentálně nenáročné činnosti, pár věcí alespoň ujasnil. Zejména jsem si opět uvědomil, že se člověk nemá honit, štvát a stresovat a že je potřeba se věnovat trochu více věcem, která nám přinášejí radost, protože až nás to lízne tak bude pozdě.

Proto jsem se rozhodl více věnovat tomu, co mi dělá radost. Mimo jiné i tomuto webu. Trochu jsem ho předělal a snad zjednodušil. Abych netříštil síly tak sem ještě převedu další věci, co se mi toulají po jiných stránkách a v hlavě a samozřejmě zlepšil informovanost našich kamarádů o akcích, které připravujeme. Je potřeba si dělat radost a to pořád, furt a stále a to i když občas do toho hovna šlápněme nebo se k tomu prostě nějak blbě přichomýtneme. 

Rozlité víno - aktualizováno

Při plánování májového výletu Jura prohlásil, že by preferoval jezdit spíše na místa, kde ještě nebyl než dojíždět na stále stejná místa. Má to svojí logiku, je fajn poznávat nová místa, ale jsem přesvědčen, že i návštěva známých míst a osvěžení vzpomínek nemusím být úplně od věci, stejně jako chuť setkat se s kamarády. Organizační zajištění každé z takových akcí chce své a někdy je to úsilí skutečně nemalé, každý máme své vlastní žití a i když chceme tak se mnohdy rozhodujeme na poslední chvíli, takže dát to do kupy chce své. Proto, alespoň pokud většina organizačních záležitostí bude na mne, budou akce kombinací nového i odzkoušeného.