13. 3. 2014

Vzpomínka na V. CH.

Tak Paní Věra Chytilová to má za sebou. Vždy jsem myslel, že je nesmrtelná, ale občas se prostě seknu. Určitě se ale neseknu, když řeknu, že si zaslouží, abychom věnovali pár minut vzpomínce na to co dokázala. 
Přiznám, že ne vždy jsem její tvorbu chápal, ale vždy mne zaujala a nikdy nenudila. Když Mejla Hlavsa psal o tom, že si hlídá své šílenství v únosných mezích a střídavě pobývá na obou březích, tak mu určitě vedla ruku. Neznám jiného, kdo by se na tohle hodil více. Jsem si jistý, že tam, kam se posunula bude Paní Chytilová mít k jídlu dostatek ovoce na stromech, které tam rostou a věřím, že i když je bude konzumovat plnými doušky nebude jí odsud nikdo vyhánět. Vyhánění si už užila dost, takže ať jí chutná, určitě si dokáže rajskou krmi užít a vychutnat. 
Možná i díky ní dneska vím, že červená může být trochu karmín nebo bordó, a že stejně  tak i jiné barvy a vlastně všechny věci, které nás obklopují mají spoustu odstínů. Jen je potřeba se umět dívat.
Takže Paní Věro, díky za barevnější Svět.