22. 3. 2014

Zapékaná čekanka s nivou

Včera v krámě na mne nesměle vykukovaly čekankové puky. Odhrnul jsem folii, kterou byly zakryty a zasněně koukal jak si tam radostně pučí. Stoje tam jako puk jsem se jim začínal pomalu podobat. Protože jsem člověk rozhodný, tak jsem dva ihned ukořistil a donesl domů a začal spřádat plány v co je přetavím ve své oblíbené zapékací mísce.

Ráno jsem prošmejdil  lednici a přilehlé okolí a našel další ingredience - zakysanou smetanu, vejce, nivu, parmskou šunku a sůl.

Puk jsem spařil horkou vodou, tu osolil a nechal ho v ní pět minut povařit. Zbytek jsem pokrájel a smíchal v jedno, trošičku ještě dopepřil a nastartoval troubu na 150 stupňů. Puk jsem vyndal z lázně a přefiknul na dvě poloviny, narovnal do misky, zalil směsí a hodil dorazit na půl hodinky do trouby. Přikrájel rajče, prcnul kapku worcesteru do rajské šťávy, otoastoval dva toasty, hodil na talíř a běžel do pracovny podělit se o tu slast se svým kamarády.
Je to turbulence výrazných chutí, které se na jazyku rvou o vaši přízeň, takže pokud jste kuchařský fanoušek vyblitého kuřecího plátku, tak se do toho nepouštějte.
Sobotní snídani rozhodně odbývat nehodlám, takže jsem to doplnil výtečným Assamem, což je černý čaj, který nakopne každého, zvlášť stárnoucího Fauna po výtečně stráveném pátečním odpoledni a večeru a vlastně celém pátku. Teď už jen nasadit boty a vyrazit proti proudu, mám totiž v poslední době dojem, že jinak to ani neumím. Někdo to dělat musí. Dneska to proto odskáče Bílá Opava.