20. 4. 2014

Děvucha věrná

Černá Ostrava černá, děvucha věrná, pěje populární ostravský bard ve své písni o kontrole jízdenek. Popěvek, který mi občas táhne hlavou, stejně jako včera na velikonoční procházce po trase Turkov – Landek – Koblov. Je to zajímavá trasa, asi nic pro pravověrné turisty, ale myslím, že to stojí za to. Na zhruba 10 kilometrech toho uvidíte celkem dost.
Již samotný Turkov je fascinující místo. Ponechán sám sobě a svému okolí napospas je tento kousek lesa příjemnou procházkou po nedělním obědě a je celkem jedno zda je zrovna jaro, léto, podzim či zima.Jen asi musíte umět vidět krásu, takovou tu co není olepena cenovkou a nevisí na věšáku v Nové Karolíně či jiném podobném obludáriu. 

Trochu mne vyděsily čísla nastříkána nějakým horlivým zaměstnancem Českých lesů na několika desítkách stromů. A pevně věřím, že se ve své úvaze mýlím a do Turkova netrhne nějaký další horlivý zaměstnanec s pilou.  Myslím, že by to byla škoda. Padlých velikánu tam je dost, tak nechme i ty stávající padnou svépomocí. Cedulka na počátku trasy oznamující, že mohou padat, jistě postačí.
Smutné je pocákané nádraží v Třebovicích. Je škoda, že už tam nejsou výpravčí, podkladní a další personál. Někdy si říkám, že je věčná škoda, jak technika posílá lidi na Úřad práce. Nechtěl bych být v kůži těch, co musím vymýšlet, jak jinak je zaměstnají.
U řeky resp. U dubu lze si dáti první pivo, ale ještě jsme si ho nezasloužili, takže pokračujeme dál, jen tiše závidíme vodákům, že se mohou cákat ve vodě ve svých náramných kocábkách.  Po chvíli opouští příroda své pevné zázemí a vrhá se do souboje s civilizací, tu skládka, tu dráty z elektrárny, dálnice a místo obilí bionaftová pole na podporu businessu ministra financí. Jen doufám, že místo dostavby Temelína neprosadí naší politici, za pomocí jihočeským matek, zelených a dalších jim podobných, elektrárnu na bionaftu.
Souboj přírody s civilizací je na této cestě vidět na každém kroku. Různých skládek a ruin je vidět opravdu dost, bojují se zbytky lesů, rybníky, jezírky či slepým korytem. Takový souboj dobra a zla, kde si matka příroda bere některé své dříve ztracené části zpět do svého lůna a vypadá to, že se jí to i daří, takže nezbývá než věřit, že někoho nenapadne tam postavit supermarket.
Přes plot nakukujeme do areálu chemičky, kde stále září na zdi nápis Likérky Daněk, největšího dosud známého podzemního úložiště nezdaněného líhu. Jen je škoda, že Svaz českých turistů tuto poměrně nedáno objevenou pamětihodnost trochu lépe neoznačil, turistická značka samozřejmě chybí.
Klidnou procházkou dojdeme na Landek do hornického muzea, dneska fárat nebudeme, ale usuzujeme, že si nedat si v muzeu pivo by byla urážka všech horníku, takže na jejich počest se jedna vejde. S klobásou. Protože nevíme, zda jedno není na oslavu těžké hornické práce málo, opouštíme areál muzea zadním vchodem. Taky navíc chceme, viděl ještě jeden soutok, což se nám daří, byť jsou obě řeky, Odra a Ostravice, hodně vyschlé. Asi by opravdu mělo sprchnout, v takovém suchu nebudou výnosy řepky nic moc.
Kousek za bývalou vrátnicí bývalého dolu Anselm se nacházejí výchozy černého uhlí. Sám jsem až do včerejška netušil, že se tomu říká výchoz, ale cedulka na naučné cestě mne ponaučila, že tomu tak je. Černé uhlí se prostě naštvalo a vyšlo na povrch. Naštěstí v sloji, kterou asi nikomu nestálo za to těžit, takže si tam vesele hoví dodnes. Pěkně ve vrstvách. Sice trochu na štorc, jak se země za těch pár stovek milionu let pnula, ale jsou tam opravdické zkamenělé přesličky, kapradiny a plavuně, jak nás naučili ve škole, ale stále černě září do kraje. Doufejme, že ho nějaký horlivý horník amatér nevytěží.
Na druhém břehu řeky vidíme krásnou věž Hrušovského kostela a v houští u řeky skupiny stanů, protože jsme již celkem unaveni, jednohlasně se shodujeme na tom, že to pro tentokrát zkoumat nebudeme. Možná někdy příště.

Pár fotek je tady, pamětihodnosti jsem obíločernil. Puštíku promiň.

Post scriptum - napadá mne, že pokud má bard pravdu a Ostrava je děvucha věrná, a já věřím, že ano, tak potřebuje abychom jí byli věrní i my. Ale to už je o úplně jiných revizích.