2. 4. 2014

Ekonomie dobra a zla a tři kila na týden

Pár minulých dnů a týdnů bylo poměrně vyčerpávajících a náročných, alespoň pro mne. Řešil jsem nějako věci ne zrovna příjemného charakteru, které se nějak nahromadily dohromady aniž by spolu vždy souvisely. Přiznám se, že trochu stranou či spíše na druhou kolej, šly mé hubnoucí aktivity, trochu jsem polevil v sportování, částečně i ze zdravotních důvodů, trochu více zaholdoval pivu a tak jsem přibral za těch zhruba šest týdnů asi 3 kila, ale to není podstatné, to je v normě a do konce týdne budou zase fuč.
Myslím, že to bylo užitečné období a že se věci vyvíjí dobrým směrem, pracovně, osobně a kupodivu i  zdravotně. Vývoj, který bych možná spíše nazval návratem ke kořenům, mne baví a těším se něj a to je důležité.
Má to i drobné negativní stránky, v rámci redukce počtu firemních vozidel mne to taky lízlo, nesplňuji parametry tak pryč s tím, čert to vem. Dám do kupy vrakouše, který oddaně stojí na parkovišti a čeká až si ho páníček zase všimne. Promiň starý brachu. Musím ho ještě protáhnout technickou a pod a tak jsem si koupil měsíčná jízdenku na městskou hromadnou, sedl k internetu a nastudoval jak to vlastně po Ostravě jezdí a optimalizoval trasu.Výtečná věc, nepřestupuji a ještě se projdu, což mi nepochybně prospěje. Ostatně po Praze jsem taky jezdíval hromadnou tak proč ne tady. Navíc díky svému věku si v autobuse bezohledně sedám na volné místo a okamžitě vytahuji knihu. Dvakrát dvacet minut denně na činnost na kterou jsem v posledních letech trochu kašlal. Prostě luxus.
Věnoval jsem v roli Ježíška Davidovi kdysi knihu Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla a doposud jsem se nedostal k tomu, abych si jí přečetl, což mne mrzí, protože novinové články uvedeného autora mám vcelku rád, takže když jsem šmejdil po knihovničce a nalezl jí tam opuštěnou a nečtenou, byla to celkem jasná volba.
Nezklamala. Louskám se textem, který mne nutí přemýšlet, což mám celkem rád. Tempo není nikterak závratné, hned v úvodu jsem si odskočil přečíst Epos o Gilgamešovi, který je v knize zmiňován a mám dojem, že další odbočky budou následovat. Nevadí, není kam spěchat. Nechci zde propagovat knihu, ale dneska jsem dospěl k pasáži, citát z knihy L. Wittgensteina, která mne zaujala, doslovně to zní takto - hranice našeho jazyka jsou hranicí našeho světa. 
Považuji to zcela za zásadní pravdu - jak bychom dokázali uvažovat o věcech, které neumíme popsat a pojmenovat? Omezení jazyka nás omezuje v komunikaci, v poznání, chápání a vnímání. Tím rozhodně nebrojím protí dnešnímu SMS stylu, dokonce bych se nebál říct, že i zkratkovitost dnešního SMS jazyka je v podstatě jeho rozšířením. I když - OMG. Stejně jako se nelze omezovat pouze na vlastní jazyk, ale vnímám to jako potřebu neustále rozšiřovat své komunikační dovednosti, například znalosti cizích jazyků, protože i ty, a nechci psát, že zejména ty, posouvají významně hranice našeho světa.
Vím, že to není nic nového, asi každý normální průměrně inteligentní člověk to vnímá stejně, ale to strohé vyjádření této, nebojím se říct absolutní pravdy, mne zcela fascinuje - hranice našeho jazyka jsou hranicí našeho světa. Není potřeba v kámen tesat, ale je potřeba si to neustále opakovat. Před každou hodinou češtiny, před každou lekcí cizího jazyka, ale i při psaní každého textu je potřeba na to myslet, protože právě hranice našeho jazyka, naše omezení způsobí, že je neposuneme tam kam je potřebujeme mít, například blíže k účtům našich zákazníků:-)
Možná sednu znovu k internetu, abych vymyslel delší trasu do práce, abych se četbě mohl věnovat více.
Když jsem se už dotkl ekonomie, tak mne při jedné pivní seanci zaujal kamarád Mirek, v mládí jsem mu vedl v pionýru děti, že Tenisko:-), Dneska se občas potkáme v hospodě a bavíme se o plavání, chození po horách, ježdění na kole a pod. Je to nesmírně vitální penzista. Naposledy jsme se dotkli stravování a vypadlo z něho, že mu stačí na týden na jídlo tři kila. Už na to myslím asi druhý týden a silně uvažuji, že to vyzkouším. Jen nevím jestli to je ekonomie dobra či zla. Asi to budu muset vyzkoušet.
Carpe diem.
P. S. po dobu psaními tu hraje Omega. Nerozumím jim ani slovo, ale cítím, že mé hranice se neuvěřitelně posouvají, takže to možná budou jenom kecy. Nebo to na maďarštinu prostě neplatí.