17. 4. 2014

Rozlité víno - rekapitulace

Tak máme za sebou jednu z větších a dlouho plánovaných akcí, kdy jsme se rozhodli poznat zvyky domorodců z Jižní Moravy. Jedná se o poměrně zajímavé etnikum, které má výborně zvládnutý proces kvašení, zejména to alkoholové. Nutno přiznat, že právě tato dovednost nás zaujala nejvíce. Kdo z nás by nechtěl umět ze sladké břečky vytvořit lahodný mok.

Cílem naši cesty byl Mikulov resp. sousední obec Březí, kde sídlí jeden z kouzelníků, který tato kouzla umí, a těšili jsme se, že nás s nimi seznámí. Odborný dohled jsme svěřili Ježkovi, který je v těchto vědách sice vzdělán, ale jeho kouzlení je omezeno nižším výskytem vinic na Ostravsku. Jako vědeckou metodu, bez které nemůže žádná vědecká expedice existovat, jsme zvolili srovnávací analýzu. Proto účastníci expedice již několik týdnů před vlastní výpravou intenzivně zkoumali různé druhy vinných lahví, včetně jejich etiket a obsahu, aby měli dostatek podkladů pro srovnávání.
Prvním zjištěním našich expertů bylo, že víno se pěstuje na tratích, jak je houfně uváděno na vinětách. Proto bylo rozhodnuto, že na expedici pojedeme vlakem. Toto rozhodnutí se ukázalo jako velice rozumné, protože v neděli stejně nebyl k dispozici nikdo, kdo by byl schopen odřídit jakékoliv auto zpět do Ostravy. Byli jsme trochu zklamání odpovědmi průvodčích, že na jejich trati se žádné víno nepěstuje. Pokoušeli jsme se z nich odpovědi vymámit různými lstivými otázkami, protože jsme předpokládali, že se to tajemství před námi tají, ale odolali nám. Pravděpodobně však byli domluveni s ostatními cestujícími, kteří se s významnými pohledy a gestikulací přesouvali do jiných částí vlaku, což nás jen utvrdilo v přesvědčení, že jsme na správné stopě. Musíme vlakem jezdit častěji, však oni se prokecnou.
Možná jsme při dotazování neprojevili dost fantazie, umu a urputnosti, ale je pravda, že řada z nás jela vlakem po delší době, přesněji hodně delší době, a tak neustále obhlížela různé páčky a cedulky a přemýšlela, k čemu asi slouží. Naštěstí bez tahání. Druhá část pak byla u vytržení, že se vlak nejmenuje Pendolíno  a snažila se vymyslet nějaké podobně malebné jméno. Naštěstí bez výsledku.
Odpovědnější z nás, konkrétně Miluška a já, jsme intenzivně studovali mapy a historii Mikulova, hledali vhodná témata pro konverzaci s původními obyvateli, zabavovali ostatním kolegům korálky, zrcátka a rybičky s perleťovou střenkou, které chtěli s domorodci měnit za zlato a intenzivně hledali v plánech Mikulova únikové cesty pro případ, že by se nám nepodařilo zabavit zlata chtivým kolegům veškeré zásoby laciných tretek a domorodí Mikulovčané, by nás chtěli hnát z města krokem svinským či jiným.
Z nastudovaných podkladů jsme tušili, že Mikulov je krásné město s bohatou a pestrou historií, kterým se dějiny opravdu protáhly. Na to, že prošlo celou řadou plenění, vypadá opravdu skvěle a dojem nezkazila ani uniformně hnusná prodejna Tesca. Dokonce i za bolševika byli soudruzi poměrně soudní a nezhyzdili město žádným panelákem, což oceňuji. Ono se vůbec zdá, že Mikulov měl štěstí na osvícené a tolerantní vůdce, z nichž asi nejvýznamněji do jeho rozvoje zasáhli Ditrichštejnové, za jejichž působení bylo město rozrůstajícím se hospodářským a duchovním centrem Moravy.
Ale nechme historie, ta se nejlépe poznává přímo na místě. Materiály nelhaly a za krásného počasí nás vlak dovezl do opravdu hezkého města, na jehož pořádnou prohlídku je jedno odpoledne docela málo, takže jsme stihli pouze zdolat tři základní vrcholy, na kterých resp. mezi kterými se město rozkládá. Takový menší Český Krumlov, jen je tam méně Japonců, což nás přivedlo na myšlenku, zda zlínský senátor něco nezanedbal. Zase.
Opravdu jsme se nechali unést, naštěstí jsou mezi námi odpovědní jedinci, kteří nám neustále připomínali skutečný cíl výpravy, halasně se dožadovali jeho naplnění a vypudili nám zcela z hlavy jakékoliv unášení a nahnali nás zpět do vlaku a zrychleným přesunem nás dohnali do vinných sklípků Rudy Košuliče, kde jsme rozbili základnu a jali se pronikat do tajů umění místních obyvatel. Pronikání bylo, stejně jako náš hostitel a jeho výrobky velice příjemné. Vína byla lehká a  příjemné ovocná a vytvořila opravdu výbornou náladu, kterou podpořil Krtek s Davidem a jejich kytary. Belmondo jako obvykle lákal krásné ženy na svůj nepřekonatelný sexepíl a protože víme, že soupeřit s ním v tomto nemá cenu, tak jsme nezaznamenali ani žádné výraznější půtky o přízeň dam, byť by bylo oč bojovat.
Co dodat na závěr – výprava se vydařila, zajistili jsme spoustu studijního materiálu, a kdybychom se všichni tak hrozně netěšili do pondělní práce, asi by se nám odjíždělo s opravdu těžkým srdcem. Takže zase někdy příště.


Fotodokumentace je tentokrát z dílny tří autorů - Pavly, Puštíka a moje.