15. 7. 2014

Kozí hrad dobyt

Špíže vypleněny, ženy a dívky neznásilněny. Jsme mírumilovní dobyvatelé a i přesto, že se na hradě doopravdy střílelo a vrhalo vším možným, tak se nikomu skoro nic nestalo, dokonce ani Adamovi, kterého jsme vydatně krmili historkami o krvelačném Kozovi a hradu plném mrtvol, za vydatného povykování jeho starší sestry Verči. Prý to bylo hustý. Ostatně jako u všech sourozenců snad s vyjímkou jednovaječných dvojčat v podobě jejich matky a tety, u kterých mám někdy dojem, že když jedné vypadne nedopatřením vlas, tak druhá si ho vytrhne taky, aby to ségře nebylo líto. Ale to je jedno, myslím, že je nakonec budeme mít rádi i plešaté, stejně jako ostatní kamarády. Sešel se nás tucet, včetně kolektivu doposud utajovaného, malého Šmudly, který slyšel na jméno Lukáš a který se svědomitě připravuje na dráhu komedianta, protože jenom světský člověk dokáže kroužit obručí kolem svého těla více jak čtyři krát.
Koza měl akcičku dobře připravenou a každý účastník dostal diplom, který si musel perně vybojovat v náročném sedmiboji dvojic, ve kterém s jasnou převahou zvítězil Belmondo. Na druhém místě pak skončila skutečná dvojice Šmudla a Dita, kteří toho v poslední době vyhrávají až nějak moc, ale skoro nikdo jim to nezávidí a nikoho tím neštvou. Chtěl jsem někoho uvést jako příklad, ale nikdo mne nenapadl, snad jen ten Belmondo. 
V čem se vlastně soutěžilo - střelba ze vzduchovky, fibingerák na cíl, kroužení tělem v obruči, bembajz, šípky, frisbee a tajný závod, u kterého se trochu zastavím a to ze dvou důvodů. Tím prvním je to, že to nikdo nefotil, čímž jsme se o hodně ošidili, protože Puštík se snažil, ostatně jako vždy. Mnohdy na úkor výsledku v dalších disciplínách. V tajné disciplíně se však se svým parťákem vzedmul k nadlidskému výkonu a se svým velezkušeným a neskutečně obratným a až neuvěřitelně skromným chytačem jasně zvítězili. Skutečně nádherný a jedinečný strhující výkon, dvou vynikajících osobností a velkých sportovců, kteří tomuto svému cíli obětovali snad opravdu všechno, včetně přípravy na ostatní soutěže, což je sice v důsledků stálo lepší umístnění ale po pravdě jen těžko se hledá v moderních dějinách srovnatelný sportovní výkon a myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že si ostatní museli připadat jako Brazilci po utkání s Německem. Myslím, že lépe se to asi opravdu vyjádřit nedá. Pro pořádek jen dodám, že tajným závodem byl hod vejcem do dálky, s tím, že na druhém konci muselo být vejce chyceno a to tak, že celé. Vejce bylo syrové a Puštíkovým prťákem jsem byl já.
Pro ty, kteří se akce neúčastnili ještě dodávám, že na dalších místech skončili ostatní a to v těsném sledu, víc vám neřeknu, protože pak nemáte motivaci chodit na naše akce, když víte, že se vše dovíte tu. Ale protože Internet není Fernet, tak věřím, že se uvidíme 5. září ve Štramberk. Děti, manželé, manželky, milenky a na naléhání některých děvčat i milenci a jiná havět jsou povoleny. Takže očekávejte instrukce. Tu.
Večer jsme trochu békali a pak ti co nocovali se uložili k spánku spravedlivých. Ráno Adam jako služebně i věkově  nejmladší za (ex)policejní asistence připravil všem snídani, která se dala pozřít a to tak, že byla moc dobrá. No a za krásného dne jsme se pře hory a doly rozjeli ke svým domovům , vstříc novým dobrodružstvím, ale to je již jiný příběh. Takže ahoj ve Štramberku a uši sebou.