12. 10. 2014

Dovolováno

Tak nám skončily volby, území jsou dobyta a teď čeká vítěze nelehký úkol, odpovědět si na otázku co teď s tím? Byla to bitva opravdu krutá a každá strana neváhala použít v ní veškerá své zbraně od pěšáků oblepující dobývané území plakáty, se stejnou intenzitou jako si pes značkuje své teritorium, až po artilérie novinářů, nekompromisně pálící mohutné salvy, tu oslavné (sebe) tu hanící (ty druhé), které nekompromisně likvidují zbytky zdravého selského rozumu u pokojných domorodců, které se snaží do této války vtáhnout.
Z mého pohledu to byly zajímavé volby, měl jsem možnost se bavit s řadou válečníků a poslouchat jejich názory. Jsou to kamarádi a nezaslouží si, abych je veřejně hodnotil, protože bych mohl pochvalou jedněch dotknouti se druhých a vzhledem k tomu, že je to bitva, kde aktivně nebojuji, nebudu se do ni plést ani jí pobitevně hodnotit, ostatně právě teď si pluky politologu vydělávají na svůj chléb do dalších voleb, tak ať si to užijí.
Některé výsledky mne překvapily, ale dá se říct, že ten hlavní trend jsem očekával. Domorodci jsou unaveni stávajícím stavem věcí, mají své problémy, které sami řešit neumí a někdy ani nemohou a tak noví apoštolové evangelia úspěchu nastoupili ve správný čas se správným slovníkem a s hostiemi s příchutí koblížků, koláčků, piva či gulášku. Takže to dopadlo, jak to dopadnout muselo. Myslím, že jinak skončit to nemohlo.
Je dobojováno, takže sláva vítězům a čest poraženým a to pokud možno doslova, budu velmi zklamaný, pokud se místo zpráv o činorodé tvůrčí práci makajících novozastupitelů budu dovídat, jak to jejich předchůdci dělali špatně. To už jste nám kluci a holky řekli, proto jsme vás zvolili, takže té konec demonstrujících keců a hezky vyhrnout rukávy a do toho. Držím palce.