1. 8. 2015

Milníky a další hovadiny

Tak jsem to udělal. Odešel jsem z práce. K zděšení manželky a veškerého příbuzenstva a řady přátel jsem seknul s životními jistotami, píchačkami a dalšími věcmi. Měl jsem dlouhých šest týdnů nemocenské na přemýšlení a dospěl jsem k názoru, že to udělat musím. V absolutně nejméně vhodné době, kdy je mé zhýralé tělo, za což si mohu sám, týráno moderními výdobytky medicíny, kdy pojídám jed na krysy, výtažek z ocúnu a další kdo ví co, aby mi bylo lépe.

Musel jsem to udělat, potřebuji volnost a nebavilo mne pobíhat po světě s kartičkou a koukat ke které čtečce jí mám přiložit, aby zaměstnavatel věděl, že poctivě pracuji. Myslím, že o tom to není. Svět se mění, a pokud nemusím stát u soustruhu, kasy v krámě, či kokpitu pendolina, tak si myslím, že je lepší, když svou práci dělám v době, kdy mi to nejvíce myslí, kdy na to mám podmínky a nemusím sledovat, zda se v bazénu, na úřadě či u doktora udržím, abych stihnul píchnout včas a splnil kvótu. Navíc, když stejně práci dělám večer v klidu domova s dvojkou bílého.
Mám to štěstí, že takto pracovat mohu a režimem od do jsem se mu prostě zpronevěřil. A to není dobře. Možná se mi do toho připletla krize středního věku či spíše končící puberta, děti odrůstají, vylétají z hnízda a se stávajícími životními návyky stojíte, třeštíte oči a nechápete co se kolem děje. Takže je potřeba se na to podívat realisticky a prostě tu druhou fázi přeprogramovat. Času ubývá.
Tak jsem se stal řečeno terminologií ministra průmyslu parazitem. Můžete mi držet palce. Možná to bude lepší než si klepat na čelo, že jsem nepoučitelný pitomec, který opustil teplý kancl.
Jednou ze základních podmínek úspěchu podnikání je správná práce s časem, hrozně to svádí, odkládat věci, užívat si věcí, na které nebyl čas a podobně. Je potřeba si nato dávat opravdu bacha.
Jak na to? Důležité je vědět kolik času Vám co sežere. Objevil jsem na tyhle věci šikovné udělátko na internetu. V řeči nás mladých se to jmenuje timer a je na adrese www.toggl.com. Používám ho již delší dobu. Dneska, v první den parazitování, jsem k němu sedl a pročistil ho. Vymazal staré projekty a doplnil nové, včetně Zbytečně promrhaného času alias ZPČ. Výsledku se lehce děsím, ale na rovinu, vůči komu bychom měli být poctiví a upřímní, když ne vůči sobě?
Vím, že nechci opustit Bodrého ostravaka, je to důležitá součást mého života, plovací vesta, díky které netonu v moři průserů. Abych nemusel bušit dva weby, včetně „firemního“ subert.info, budu to muset nějak propojit. Ještě nevím jak, ale na něco přijdu. ZPČ je potřeba držet zkrátka.
No, a protože je potřeba i odpočívat, tak první pravidlo, které jsem ve své druhé fázi zavedl, je každý víkend někam vyrazím. Takže dneska se jedeme po dívat na rejnoky.