22. 9. 2015

Bažina El Petra (22.9.2015)

Foto: Puštík
Po ranním proceduře čtení nových médií mne zaujalo pár věcí a protože se mi zdají docela důležité. Tak trochu jsem se prostě nechal unést ponořil do bahna našich masmédií. A protože to bylo celkem výživné a témata důležité, byť tak nevypadají, rozhodl jsem se porušit svůj slib mlčení.

Zánik zvláštních škol

Nesporně zajímavé téma. Snaha o začlenění dětí, které mají potíže se vzděláváním do normální populace. Část národa si mne ruce, nastavuje tvář posledním paprskům letního slunce a jásá nad rovnou šancí a spravedlnosti pro všechny. Druhá část národa poukazuje na to, že začleněním hůře vzdělavatelných dětí se sníží kvalita vzdělání pro ty nadané.

Co s tím?

Základní otázkou je zda vůbec ty děti, které mají potíže se vzděláním do normální školy školy. Pokud ano, tak by jim to samozřejmě umožněno být mělo a běda tomu, kdo by jim v tom bránil. Otázkou je kolik jich doopravdy je.  Pochybuji, že všechny. A ty co to opravdu chtějí by měl náš stát takové podmínky vytvořit.  

Dal bych do souvislosti jeden rozhovor s odborovým vůdcem Středulou, který si správně všiml, že kolem nás zuří průmyslová revoluce a uvádí, že jejím působením dojde ke ztrátě až 40 procent pracovních míst.  Je to docela děsivá zpráva. Nevím jestli procento sedí, ale je jsem si jistý, že to tak je. Už se mi to honí hlavou dlouho a optimismus pana Středuly, že vzniknou nová dodnes netušená zaměstnání je mi cizí. Určitě ano, ale myslím, že spíše pro ty vzdělanější.

Prostě a jednoduše dochází zdroje zaměstnanosti. A mám tak trochu dojem, že rušení zvláštních škol jde proti trendu a reáliím dnešního světa. Myslím, že by zvláštní školy měly zůstat zachovány. A pokud někoho uráží, že jeho dítě bude absolventem zvláštní školy v dnešní podobě, tak to prostě obraťme. Udělejme zvláštní školy na opačném konci, zvláštní školy pro ty co chtějí, co mají talent a chuť se rozvíjet. Pro ty co budou platit daně, aby byly prachy na všechny ty nesmysly, kterými zahlcujeme náš svět.

Svět podle Popelníčka

Trenýrky nad Hradem rozdělují národ. Pominu absolutní selhání těch co mají pana prezidenta chránit. I když otázka, zda stát, který občas nechá na svého prezidenta střílet, byť jen z kuličkovky či umožní komukoliv pobíhat po střechám sídla hlavy státu, dokáže uchránit mne a mojí rodinu, se mi stále dere do hlavy.

Jedni tleskají trenýrkám, druzí jsou pohoršeni. Kdo má pravdu?

Princip demokracie, v pojetí jak jí používáme je v tom, že se řídíme přáním většiny. Té většiny, která tu a tam nahází lístečky do krabičky. No a menšina házečů se prostě musí podřídit. Stejně tak nehazeči. Ti se nehozením lístečků vzdali svého práva na možnost být ve vítězném týmu. Tak to prostě funguje.

I když v té hře někdy prohraji, třeba proto, že mi doktorka zakázala koblihy, tak to respektuji. Zákony ctím a mám k ním respekt, byť s nimi ne vždy souhlasím. Stejně tak je pro mne úřad prezidenta svátost. Asi nejsvětější. Je to jediný úřad, na rozdíl od vlády,parlamentu a dalších, který v jediné osobě reprezentuje náš národ. Ať tak či onak. Někdy je to těžké, ale jsou na světě horší věci. 

Trenýrkám však fandím. Z jednoho prostého důvodu, pokud je pan prezident schopný připnout státní vyznamenání na mikinu umělcovu, pak se prostě nemůže divit, že mu jiní umělci provedou obdobnou taškařici.

Jen je škoda, že ztratili tu prezidentskou standardu. Tím to zabili.

Zhroutila se Kleslová

Macek v botách na svém blogu píše, že místopředsedkyně hnutí ANO Radmila Kleslová se zhroutila. Podle jejího předsedy za to mohou novináři a  kampaň, kterou proti ní vedli. Musím se přiznat, že jsem měl o bývalé statní bezpečnosti a jejím výcviku lepší mínění. Co se dá dělat. Brzké uzdravení vinšujeme.

Váš El Petro

Žádné komentáře: