21. 10. 2015

Jarda nedošel

Letošní akce Základna proběhla nějak rychle a klidně. Až moc. Možná to bylo tím počasím, které se na nás v hlavní turistický den - sobotu, snad poprvé vyprdlo a udělalo se hnusné, takže jsme své aktivity v oblasti cestovního ruchu museli omezit na jednu zamlženou vycházku na velké mechové jezírko na Rejvízu. Jen Keboši s Anetou si dali opravdickou tůru, kterou si zpestřili útěkem do Polska a broděním zpět. Asi jsme něco zanedbali při nácviku práce s mapou.

Oč méně času jsme strávili na pochodu, tím více nám ho zůstalo na aktivity v interiéru. Mezi hlavní interní aktivity lze zařadit především přípravu a konzumaci jídla, zpěv a další formy vyluzovaní roztodivných zvuků, přípravu a konzumaci jídla, hraní deskových her, přípravu a konzumaci jídla, Aktivity, přípravu a konzumaci jídla a závěrečný úklid. Vše probíhalo poměrně hladce a tak největším problémem bylo dodržování pitného režimu v souladu s nejmodernějšími vědeckými poznatky. Ale i to jsme nakonec, především díky Jurovi, zvládli.

Poklidnou atmosféru a hlasité mlaskání tak narušoval jen Koza neustálým pěním milostné písně a on-line zpravodajstvím z Portugalska. Ale my mu to samozřejmě všichni přejeme. Ostatně deset opakování jeho love songu denně se dá po mírném tréninku vydržet.

Jako tradičně byla hlavním bodem soutěž pomazánek, kterou zcela spravedlivě vyhrál Jura se svým nastavovaným jablečno-medovým lektvarem. Bylo to skutečně výtečné a zejména nastavování pomocí přídavku jablečně složky dávalo vítězné namazánce opravdu grády. Koza sice nestále protestoval, že vyhrála Miluška a že už jí to do Portugalska hlásil, ale nakonec jsme mu to rozmluvili, takže přestal kreslit diplom a odlévat ze zlatých zubů medaili. Zapěl si pár lkavých písní, čímž se uklidnil a dalo se s ním komunikovat.

Mimo vítězného Jury, bych ještě rád vyzdvihl výkony Báry v Aktivitách. Skutečně předvedla na svůj věk výborný výkon a to zejména v pantomimě a kreslení. Protipólem těchto nejúspěšnější účastníků, jsem byl tentokrát já. Někdy mám dojem, že se to už stává tradicí a budu to muset začít řešit.

Jako by nestačilo, že jsem řádně neosolil sulc, vlastní zbrklostí připravil náš tým o výhru v Aktivitách a mé chodecké představení se nedá nazvat jinak než zoufalým. Jako by toho nebylo dost, tak mi ani nevyšlo mé tajné přání, začutat si hokej s Jardou. Po shlédnutí předpovědi počasí jsem si totiž uvědomil, že by se mohly objevit i mrazíky a velké mechové by mohlo zamrznou. 

Protože jsem prošel různými happy kurzy, kde nás učili, že zdánlivé neštěstí či katastrofu máme vnímat jako především příležitost. To se mi líbilo a tak jsem si hned uvědomil, že zamrzlé jezírko je úžasná příležitost zahrát si přírodní hokej a protože jsem zvyklý dělat věci pořádně, tak proč si klást malé cíle, takže jsem si naplánoval, že si to rozdám s Jardou. Hezky na ledě a bez selfie. Už od pondělí jsem proto přepíral a žehlil svůj opravdický hokejový dres klubu z našeho města a těšil se až si ho hrdě obléknu. Ještě, že Jarda nehraje fotbal.

Hned po příjezdu na základnu jsem si ho oblékl a začal vyhlížet Jardu. Ale marně. Velké kulové. Fakt nevím co jsem udělal blbě, ale je mi jasné, že budu muset zajít na další happy kurz, kde se snad dovím, kde jsem udělal chybu.

Asi druhým největším zoufalcem akce byla Aneta. Nikdo normální, kdo prohlašuje, že je můj kamarád by přece neupekl tak výtečnou buchtu, když ví, že musím zhubnout. Ale ona ne. Ona si to klidně upeče, pobryndá to nějakým lahodným krémem, posype spoustou ořechů a zalije medem. Pak si jde spokojeně vyběhnout dvacet kilometrů na Rejvíz a cestou se pochechtává jak dole v chatě všichni tloustnou. A aby toho bylo málo nepošle ani recept.

Nedělní dopoledne proběhlo za zuřivého slunečního svitu a ještě zuřivějšího uklízení a balení, při kterém jsme měli možnost probrat pár organizačních věcí. V prvé řadě jsem se shodli na tom, že nemá smysl jezdit na stejná místa, takže lze očekávat pár změn. Za zmínku stojí rovněž myšlenka ježdění na Základnu v zimě. Promyslíme a předložíme výsledky k posouzení.

Po dohodě s Anetou byl rovněž stanoven termín návštěvy sklípku asi na 16. dubna 2016. Přesné datum nevím, když jsme se o tom bavili praskalo mi za ušima z té její buchty.

Žádné komentáře: