1. 10. 2017

A co dál

S mírným zpožděním, ale přece jsem se rozhodl zase něco napsat. Je to něco přes čtyři roky, co jsem se do toho pustil, inspirován povedeným srazem na Štramberku. No, a protože pět srazů je poměrně dost, je čas na rekapitulaci. Je vždy fajn potkat se s přáteli, pokecat, něco podniknout. Přiznám se, že jsem to letos tlačil docela na sílu, ale nakonec jsem to zorganizoval a jsem rád, bylo to príma, vyšlo počasí. Odpočinul jsem si. Ostatní se taky docela bavili, takže pohoda. Mám pár poznatků, které ale zohledním při dalších činnostech.
Akce, které pořádám, nejsou hotel a nejsou povinné.

Co to znamená – občas je potřeba pro zdárný proběh akce něco udělat, s něčím pomoct. Není možné, aby jako vždy uklízela pouze Milča, Pavle, Ježek, já a pár dalších ostatní seděli na prdeli a nereagovali na žádnou výzvu. Zvlášť někteří jsou ve vyhýbání se práci skuteční mistři. U jídla první u práce nebo raději nikdy. A když pak zaslechnu od takových lidí vtipné hodnocení akce, pro kterou nehnuli ani prstem, tak i kliďas jako já má co dělat aby se ovládl a nerozpohyboval své tělo do inzultačních pohybů.
Nejsou povinné – klidně mi řekněte, že máte v plánu jinou akci nebo, že se vám prostě nechce. Připadám si pak hrozně hloupě, když sleduji nadšené ohlasy na výroční utkání oblíbeného fotbalového klubu nebo se dovím, že na smrt nemocný kamarád (zádička) vesele vyráží na túru. Fakt mi to řekněte přímo, snesu to a budu si toho více vážit.
Myslím, že se docela respektujeme, neskáčeme si do řeči, máme úctu před prací druhých atd. Chtěl bych, aby to tak i zůstalo, a v rámci naši party byla príma atmosféra. Aby se nestávalo, že se tam někdo cítí nepříjemně nebo nedej bože nepřijde, protože kecy některých ředitelů zeměkoule se opravdu nedají poslouchat.
Probíral jsem to s Krtkem a pohrávám si s jeho myšlenkou potřeby nové krve. Určitě by nás to obohatilo. Pár kousků jsme už zapojili a někteří docela zapadli. Uvidíme. Pár akci skončilo docela neúspěchem – bembajz, podzimní základna …, takže je o čem přemýšlet. Uvidíme.
Už letošní Štramberk jsem táhl silou vůle, protože jsem řešil nějaké zdravotní problémy, docela tvrdě makám v nové práci, která mne neskutečně baví, takže toho času moc není. Dostal jsem se z několika problémů, které mi přinesl život a pár neskutečných idiotů, na které jsem v předchozích pracovních procesech narazil, ale myslím, že jsem se z toho dostal a poučil. Trochu mi to přeskupilo hodnotový žebříček a vytřídilo pár kamarádů, ale to je život. Bohužel se pár věcí posunulo, ale to se dožene.
Jak jsem psal, jsem rád, když se můžeme potkat, takž pár akcí udělám. Ale i já se u toho chci bavit, takže pokud něco bude, tak podle mých pravidel. Nebudu nikoho přemlouvat, aby někam jel, zvát budu jen ty, co si to zaslouží, tj. přiloží ruku k dílu, vytváří příjemnou atmosféru apod. Myslím, že je to docela jednoduché.
Akcí bude méně, protože se zcela sobecky budu věnovat především sobě. Rvát do sebe brufen, abych potlačil bolest z krvácející nohy a mohl uklidit po ostatních, už opravdu nehodlám.
Takže co nás čeká – platí volejbal – v pondělky. Zkuste někoho přilákat. Základnu jsem zrušil včetně plánované oslavy narozenin. Kozovy akce jsou v jeho režii, do toho mu nekecám, takže předpokládám, že Zpívánky jedno měsíčně budou i nadále, plus kolínka na Kozím hradě. S Krtkem uděláme Družbu a samozřejmě bude Vánoční pochod. Jinak samozřejmě je prosto pro další organizátory. Bazény, bembajzy, squashe a další jsem přesunul do soukromých aktivit, bylo to příliš public a bylo to na škodu. Přesouvám do popředí své zdraví a osobní život, Myslím, že pro druhé jsem se již nadělal docela dost.
Děkuji za pochopení a podporu. 


Žádné komentáře: