10. 12. 2018

Z deníku samoživitele


Tak jsem zase tady, skoro po roce. A musím říct, že jsem to trochu přepískl, nějak mi ta předsevzetí tak úplně nevyšla. Udělal jsem těch změn nějak moc najednou a přišel o kontinuitu a to není úplně optimální, jak jsem zjistil. Upnul se na věci, které jsem nesprávně považoval za důležité, a ono mne to pohltilo. Totálně. Zabírá mi to veškerou mysl. Vyčerpává mne to, jsem utahaný jak kotě, budím se ve tři ráno a hlava šrotí naplno. Nevypínám. Abych to občas přerušil tak zajdu na pivo, jehož kvalitní chmelový základ mi umožní vyspat se kontinuálně déle než běžné tři-čtyři hodiny. Fakt děs. Stojí mi to za to? Jak dál? Chmury a děsy nejsou to pravé, s čím by člověk chtěl trávit čas. Je třeba to změnit, vrátit se k tomu co mne bavilo. Některé věci půjdou trochu pomaleji, ale co se dá dělat. Je to asi fráze, ale každá cesta má svůj první krok. Nebudu to dále rozebírat a nimrat se v tom. Jdeme na to.

1. 1. 2018

Ptáci z ráje a jejich rok

Tak nám skončil rok 2017, rok, který jsem vyhlásil Rokem šedého vlka, rok, kdy jsem si dal předsevzetí se změnit. Stojím před otázkou, zda se to povedlo nebo ne. Nedávno jsem slezl z váhy a musím říct, že výsledek byl docela tristní. Po akci s přáteli dosáhlo mé tělo nového maxima, což není zrovna optimistické. Ale je potřeba se k to mu optimisticky postavit. Horší už to být nesmí. Nedávno to bude rok, co jsem zkolaboval při návratu z práce a probral se na Silvestra s rudýma nateklýma a krvácejícíma nohama. Pár měsíců se přetahoval s cukrovkou o nohu a bojoval s neschopností mladých ambiciózních doktorek správně diagnostikovat růži a to za nesmírného pobavení a kroucení hlavou jejich kolegů v nejmenované nemocnici. Mi sice moc do smíchu nebylo, ale přežil jsem to a noha naštěstí taky.