10. 12. 2018

Z deníku samoživitele


Tak jsem zase tady, skoro po roce. A musím říct, že jsem to trochu přepískl, nějak mi ta předsevzetí tak úplně nevyšla. Udělal jsem těch změn nějak moc najednou a přišel o kontinuitu a to není úplně optimální, jak jsem zjistil. Upnul se na věci, které jsem nesprávně považoval za důležité, a ono mne to pohltilo. Totálně. Zabírá mi to veškerou mysl. Vyčerpává mne to, jsem utahaný jak kotě, budím se ve tři ráno a hlava šrotí naplno. Nevypínám. Abych to občas přerušil tak zajdu na pivo, jehož kvalitní chmelový základ mi umožní vyspat se kontinuálně déle než běžné tři-čtyři hodiny. Fakt děs. Stojí mi to za to? Jak dál? Chmury a děsy nejsou to pravé, s čím by člověk chtěl trávit čas. Je třeba to změnit, vrátit se k tomu co mne bavilo. Některé věci půjdou trochu pomaleji, ale co se dá dělat. Je to asi fráze, ale každá cesta má svůj první krok. Nebudu to dále rozebírat a nimrat se v tom. Jdeme na to.