10. 12. 2018

Z deníku samoživitele


Tak jsem zase tady, skoro po roce. A musím říct, že jsem to trochu přepískl, nějak mi ta předsevzetí tak úplně nevyšla. Udělal jsem těch změn nějak moc najednou a přišel o kontinuitu a to není úplně optimální, jak jsem zjistil. Upnul se na věci, které jsem nesprávně považoval za důležité, a ono mne to pohltilo. Totálně. Zabírá mi to veškerou mysl. Vyčerpává mne to, jsem utahaný jak kotě, budím se ve tři ráno a hlava šrotí naplno. Nevypínám. Abych to občas přerušil tak zajdu na pivo, jehož kvalitní chmelový základ mi umožní vyspat se kontinuálně déle než běžné tři-čtyři hodiny. Fakt děs. Stojí mi to za to? Jak dál? Chmury a děsy nejsou to pravé, s čím by člověk chtěl trávit čas. Je třeba to změnit, vrátit se k tomu co mne bavilo. Některé věci půjdou trochu pomaleji, ale co se dá dělat. Je to asi fráze, ale každá cesta má svůj první krok. Nebudu to dále rozebírat a nimrat se v tom. Jdeme na to.
Protože všechny problémy mají, alespoň podle mne, svůj původ v hlavě, je potřeba jí dát nový impuls. Řekl jsem si, že se vrátím k psaní, sice nevím tak úplně o čem to bude, ale něco už vymyslím. Třeba se z toho něco vyklube. Uvidíme.
S manželkou jsme si dali pauzu, nějak jsme po těch třiceti letech zjistili, že už toho moc společného nemáme, myslím že nám to vyhovuje oběma. Takže jsem se ocitnul v zajímavé roli, roli samoživitele. Jsem samoživitel a tohle je můj deník, respektive jeho veřejná část.
Přece jen v době internetu není úplně správné být úplně otevřený, kdo vlastně ví, jaká personalistka si to přečte, které politické straně fandí váš budoucí šéf a podobně. A vydělávat se tak nějak stále musí, že.
V sobotu jsem to vzal přes prodejnu Oxalisu a doplnil zásoby Earl Greye, je to moje oblíbená značka. Nabíjí mne. Je to jednoduchá a přitom geniální chuť. V jednoduchosti je krása. Mám rád jednoduché věci. Je potřeba se trochu odšmodrchat.
Druhou věc, kterou jsem spáchal, že jsem se rozhodl vrátit se k vaření, další věc, na kterou jsem rezignoval. Začnu asi tím, že umyju nádobí. Připadá mi to jako docela dobrý nápad.
Poslouchám u psaní Exstázi svaté Terezky a Kateřina Winterová má na sobě velmi jednoduché šaty, úžasně zpívá a je to celé hezké. Cestou z práce jsem si kafe s jednou příjemnou kamarádkou, takže dneska vlastně moc fajn den. Je třeba si to zařídit, aby i ty ostatní byly minimálně stejně fajn. Myslím, že základem je to umyté nádobí. Jdu na to.

Žádné komentáře: